Promluva papeže Františka k národním ředitelům národních Papežských misijních děl

„Radostně vítám vás všechny, kteří jste přišli z více než sto dvaceti zemí na pěti kontinentech na výroční valné shromáždění Papežských misijních děl. Zdravím kardinála Tagleho, sekretáře biskupa Nwachukwua, pomocného sekretáře biskupa Nappu, prezidenta PMS, a čtyři generální sekretáře: vedení je dobré: Filipínec, Afričan a omáčka na těstoviny, Neapolský!

Nacházíme se v předvečer slavnosti Nejsvětější Trojice, která nás nutí vstoupit do rozjímání o tajemství Boha: tajemství lásky, která je nabízena, darována a zcela spotřebována pro spásu lidstva. Právě rozjímáním o tomto díle spásy objevujeme tři základní charakteristiky božského poslání od počátku: společenství, kreativitu a houževnatost. Zamysleme se nad těmito klíčovými slovy, která jsou relevantní pro církev v trvalém stavu poslání a ještě více pro naše misijní díla, která jsou nyní povolána k obnově pro stále pronikavější a účinnější službu.

Za prvé, společenství. Když rozjímáme o Trojici, vidíme, že Bůh je společenstvím lidí, je tajemstvím lásky. A láska, s níž nás Bůh přichází hledat a spasit, zakořeněná ve svém Jediném a Trojjediném bytí, je také základem misionářské povahy poutnické církve na zemi (srov. Redemptoris missio, 1; Ad gentes, 2). Z této perspektivy jsme povoláni žít spiritualitu společenství s Bohem a s našimi bratry. Křesťanským posláním není předávat nějakou abstraktní pravdu nebo nějaké náboženské přesvědčení – a tím méně proselytizovat, tím méně – ale především umožnit těm, s nimiž se setkáme, zažít základní zkušenost lásky Boží a oni budou jsme schopni jej nalézt v našich životech a v životě církve, jsme-li toho zářivými svědky, odrážejícími paprsek trinitárního tajemství. O proselytismu bych rád řekl osobní zkušenost. Když jsem byl na jednom z Dnů mládeže, při odchodu z divadla, kde se setkání konalo, přistoupila žena, která patřila ke katolické skupině – ultra, příliš, spravedlivá, „podle zápachu“ to bylo vidět – a ona paní byla s chlapcem a dívkou a řekla mi: ‚Vaše Svatosti, chci vám říci, že jsem tyto dva obrátil! Přeměnil jsem je!“ Podíval jsem se jí do očí a řekl: ‘A kdo tě obrátí?’ Tato konverzní mise, existují náboženské skupiny, které vedou katalog konverzí, to je velmi špatné. Je to jen anekdota.

Vyzývám proto všechny, aby pokročili v této spiritualitě misijního společenství, které je dnes základem synodní cesty církve. Zdůraznil jsem to v Constitution Praedicate Evangelium a nyní to zopakuji i vám, zejména pro váš proces obnovy stanov. Je důležité, aby byly stanovy aktualizovány. Cesta misionářského obrácení je nezbytná pro každého, a proto je důležité, aby existovaly příležitosti pro osobní a komunitní formaci k růstu v dimenzi „komunální“ misijní spirituality. Poslání církve má ve skutečnosti za cíl „zvěstovat všem a vést je k tomu, aby žili ‚nové‘ společenství, které v Synu Božím, stvořeného člověkem, vstoupilo do dějin světa“ (Apoštolská konstituce Praedicate Evangelium, I. 4). A nezapomínejme, že výzva ke společenství implikuje synodální styl: to znamená chodit spolu, naslouchat si, vést dialog, diskutovat spolu, ale vždy ve společenství. To rozšiřuje naše srdce a vytváří v nás stále univerzálnější pohled, přesně jak bylo zdůrazněno v době založení Díla šíření víry: „Neměli bychom podporovat to či ono konkrétní poslání, ale spíše všechna poslání světa. “ (srov. biskup Cristiani a J. Servel, Marie-Pauline Jaricot, 39).

Druhé klíčové slovo, první bylo společenství, druhé klíčové slovo, které vám navrhuji, je kreativita. Zakořeněni v trojičním společenství jsme začleněni do stvořitelského díla Boha, který všechno činí novým (srov. Zj 21,5). I my se na této kreativitě podílíme a rád bych k tomu řekl dvě věci. První je, že tvořivost je spojena se svobodou, kterou Bůh vlastní a dává nám v Kristu a v Duchu. Ve skutečnosti „kde je Duch Páně, tam je svoboda“ (2 Kor 3,17). To, co nám dává svobodu, je duch. Přečtěme si trochu první kapitoly Skutků apoštolů, tam je tvořivost, tam je Duch… A proto, prosím, nenechme se okrást o naši misijní tvůrčí svobodu! Za druhé, jak řekl svatý Maxmilián Maria Kolbe, františkánský misionář v Japonsku a mučedník lásky, „jen láska tvoří“, jen láska tvoří. Pamatujme tedy, že evangelní tvořivost se rodí z lásky, božské lásky a že veškerá misijní činnost je tvořivá do té míry, že Kristova láska je jejím původem, její formou a jejím cílem. S nevyčerpatelnou fantazií tak vytváří stále nové způsoby evangelizace a služby svým bratřím, zvláště těm nejchudším. Výrazem této dobročinnosti jsou i tradiční sbírky určené na univerzální fondy solidarity pro misie. A k tomu je musíme podporovat, chápat, že tato pomoc, kterou dávám, kterou dává každý křesťan, dává církvi růst a zachraňuje lidi, a proto napomáhá této účasti nejen jednotlivců, ale i skupin a institucí, které s duchem vděčnosti za milosti přijaté od Pána si přát podporovat tolik misijních skutečností Církve.

A za třetí, třetí a poslední slovo je houževnatost, tedy pevnost a vytrvalost v záměrech a jednání. Tento rys můžeme také kontemplovat v Lásce Boha Trojice, který, aby uskutečnil plán spásy, s trvalou věrností posílal své služebníky do dějin a v plnosti času se vydal v Ježíši. Božské poslání „je tedy neúnavné směřování k celému lidstvu, aby je pozvalo k setkání a společenství s Bohem. Neúnavný!” Houževnatost. „Z tohoto důvodu bude církev i nadále překračovat každou hranici, bude i nadále vycházet znovu a znovu, aniž by se unavila a nezklamala tváří v tvář těžkostem a překážkám, aby věrně naplňovala poslání přijaté od Pána“ (Poselství pro Světový den misií 2024). A to až do mučednické smrti. A u toho bych se rád zastavil, abych poděkoval Bohu za svědectví o mučednictví, které v těchto dnech vydala skupina katolíků z Konga, ze Severního Kivu. Byli zmasakrováni jednoduše proto, že byli křesťané a nechtěli konvertovat k islámu. Dnes je tato velikost Církve v mučednictví. A vraťme se trochu zpátky, před pěti lety, na pláži v Libyi ti Koptové s podřezanými hrdly a na kolenou říkali: ‘Ježíši, Ježíši, Ježíši.’ Církev mučedníků je Církev houževnatosti Páně, která pokračuje vpřed.

Proto jsme i my povoláni být vytrvalí a houževnatí ve svých záměrech a činech. A také prožijte tento rozměr mučednictví naším příkladem. Vy, zástupci Papežských misijních děl, přicházíte do styku s velmi různorodými skutečnostmi, situacemi a událostmi, které jsou součástí velkého proudu života církve na všech kontinentech. A pak se můžeme setkat s četnými výzvami, složitými situacemi, tíhou a únavou, které doprovázejí církevní život. Nenechte se odradit! Zde bych si rád udělal pauzu, abych viděl slabosti mnohých z nás, bratří a sester, kteří jsme někdy upadli: buďme prosím trpěliví, vezměme je za ruku a doprovázejme je. Prosím, nenechte se těmito útržky pohoršovat. ‘Může se to stát’, každý musí říci ‘Mně se to může stát’: buďte velmi dobročinní, velmi delikátní a čekejte. Jedna z věcí, která se mě ze srdce Páně dotýká, je trpělivost: ví, jak čekat, ví, jak čekat. Podívejme se více na pozitivní stránky a v této radosti, která pramení z rozjímání o Božím díle, budeme také vědět, jak trpělivě čelit problematickým situacím, abychom nezůstali zajatci nečinnosti a poraženeckého ducha. Houževnatý a vytrvalý, pokrok v Pánu! A spolu s bratry a sestrami, kteří uklouznou a upadnou, pamatujte, že je dovoleno podívat se na člověka shůry jen jednou, a to jen jednou: pomoci mu vstát. Vždy toto gesto s bratry a sestrami, kteří udělali chybu.

Drazí bratři a sestry, ještě jednou děkuji vám všem a vašim spolupracovníkům za vaši štědrost a obětavost při prosazování misijní odpovědnosti věřících, zejména při péči o děti Papežského misijního díla dětí.

Kéž se za vás Panna Maria přimlouvá. Ze srdce ti žehnám. Děkuji vám za to, co děláte… A vy, nezapomeňte se za mě modlit, prosím!“

PAPEŽ FRANTIŠEK