sv. Oskar
datum svátku: 3. února
Tento „apoštol Skandinávců“ a patron severských zemí, jak bývá označován, se narodil asi roku 801 (možná 8. září) v Amiens poblíž Corbie v Galii. Po smrti matky byl vychováván v klášteře benediktinů v Corbie, jejichž mnichem se posléze stal. Od roku 823 působil jako učitel v Corvey. Když vyhnaný dánský král Harald Klak se svou družinou 400 pokřtěných mužů prosil císaře Ludvíka Pobožného o misijní pomoc, byl mu přidělen Oskar se spolubratrem Autbertem. Dánsko je však moc nadšeně nepřijalo. Už roku 827 museli oba zemi opustit. Oskar se však nevzdal. Když Autbert zemřel, vzal spolubratra Witmara a vydal se s ním roku 829 do Švédska. Postavili zde první křesťanský kostel a roku 831 vytvořili malou komunitu, do níž vstoupil i králův osobní sluha Hergeir.
Nastal čas pro vytvoření opěrného misijního bodu církve. Kvůli přetrvávajícímu nebezpečí ho císař Ludvík Pobožný nechal vybudovat v Hamburku. Prvním biskupem byl jmenován Oskar. Tím ale zdaleka jeho misijní cesty neskončily. Do Švédska sice poslal svého spolubratra biskupa Gautberta, sám se však nadále věnoval Dánsku. Roku 845 přišla další pohroma: Normani zničili Hamburk, Dánové byli proti křesťanství ve stálé opozici, Švédové vyhnali Gautberta. Oskar se měl přemístit na brémské biskupství, to ale bylo zatím obsazeno. Zdálo se, že Oskarovi nic nevychází tak, jak by si přál. Jenže Oskar byl bojovník. Roku 847 ho papež Řehoř IV. jmenoval arcibiskupem v Brémách a papežským legátem pro Skandinávii. Pod jeho pravomoc přešlo i biskupství v Hamburku. Také ve Skandinávii se mu začalo dařit. Roku 852 přišel jako misionář do švédské Sigtuny a obrátil tam na křesťanskou víru krále Olafa. Na místě pak zanechal svého žáka a pozdějšího nástupce Rimberta. Po mnoha prohraných a pak opět vyhraných zápasech o rozšíření církve na severu Evropy zemřel Oskar 3. února roku 865 v Brémách.
O jeho životě se dovídáme především z Rimbertova díla Vita Ansgari (Život Oskarův). Světec bývá zobrazován s kožešinou nebo se skupinou pohanů.