sv. Damián de Veuster
datum svátku: 15. dubna
Svatý Damián de Veuster, původním jménem Josef, se narodil 3. 1. 1840 v Tremeloo u Mechlína v Belgii, jako předposlední z osmi dětí Anny Kateřiny a Františka de Veuster. Už jako mladík byl velmi pracovitý i nadaný, stihl pomáhat rodičům na poli, i studovat průmyslovou školu a jazyky. Moc si přál vstoupit do některé řehole a studovat teologii jako jeho bratr Pamfil v Lovani, ale poté, co dvě sestry odešly do kláštera, otec si předsevzal, že Josef jednou převezme statek. Když však viděl synovu upřímnou touhu, dovolil mu v 19 letech, 3. 1. 1859, vstoupit do téhož kláštera Nejsvětějších srdcí Ježíše a Marie v Lovani, kde byl jeho bratr. Josef oblékl černý hábit, přijal jméno Damián a pustil se s vervou do učení latinského jazyka. Při práci na poli či v zahradě si opakoval latinská slovíčka a po nočním klanění sedával u lampičky nad latinskou mluvnicí. Na podzim roku 1860 byl Damián poslán do mateřského kláštera v Paříži ke složení slavných slibů. Vedle slibu chudoby, čistoty a poslušnosti se zasvětil i utrpení a umírání. V Lovani se zatím jeho rodný bratr připravoval na práci misionáře na Sandwichských ostrovech. Damiánovi by se taková práce také velmi zamlouvala, a tak když bratr těžce onemocněl tyfem, nabídl se k odjezdu za něho. Nadřízení domluvili vysvěcení na kněze v Honolulu a Damián odjel.
Jeho prvním působištěm byla Havaj. Když se při slavnostním svěcení kostela na ostrově v Maui roku 1873 dověděl od světícího biskupa o neutěšených poměrech malomocných na ostrově Molokai, vyžádal si, aby jim mohl jet sloužit. V květnu přirazil ke břehu ostrova hrůzy, posledního domova vyhoštěných lidí nakažených leprou. Ostrované zde dožívali ve špinavých chatrčích upletených z travin, často o hladu, ponecháni na pospas násilí a sexuální nevázanosti stejně postižených. Žilo tam 800 lidí, z toho asi polovina katolíků, mezi nimi i děti. Jediný Damián byl zdravý. Stal se pro všechny lékařem těla i duše, stavitelem, truhlářem i hrobařem. K pomoci mu byli postupně se přidávající obyvatelé. Tak vznikla kaple, přes 300 domků, vodovod, zahrady i pole. Aby bylo veseleji, vyžebral misionář hudební nástroje a založil kapelu. Práce byla těžká. Musel si zvykat na odpudivý zápach a rány mnohdy plné červů. Při zaopatřování nemocných často nenašel místa, kam by je pomazal. Pro zemřelé vyrobil přes 1500 rakví. Pak si však nákaza našla i jeho.
Posledních pět let strávil mezi svými milovanými malomocnými jako skutečně jeden z nich. Zemřel na velikonoční pondělí ve 49 letech. Pohřben byl vedle svého kostela. V roce 1936 byly jeho ostatky převezeny do Belgie a uloženy v kryptě klášterního kostela v Lovani. Jan Pavel II. jej v roce 1994 prohlásil za blahoslaveného, mezi svaté byl jmenován roku 2009 papežem Benediktem XVI. O Damiánově životě pojednává kniha Otec vyhoštěných i stejnojmenný film.