Drazí bratři a sestry!

Ještě i dnes je mnoho lidí, kteří neznají Ježíše Krista. Misie ad gentes, k níž jsou povoláni všichni členové církve, zůstává velmi naléhavá, neboť církev je misijní svou podstatou: zrodila se, aby „vycházela na cestu“. Světový den misií poskytuje věřícím z různých kontinentů výsadní příležitost, aby se modlili a konkrétními skutky vyjadřovali svou solidaritu s podporou mladým církvím na misijních územích. Jedná se o oslavu plnou milosti a radosti: milosti proto, že Duch Svatý, jehož poslal Otec, poskytuje moudrost a sílu těm, kdo jsou vnímaví vůči jeho působení; a radosti proto, že Ježíš Kristus, Otcův Syn, poslaný pro evangelizaci světa, podporuje a provází naše misijní dílo. Chtěl bych předložit biblický obraz z Lukášova evangelia (srov. 10, 21-23), který znázorňuje právě radost Ježíše i jeho učedníků vyslaných na misii.

1. Evangelista vypravuje, že Pán vyslal ve dvojicích dvaasedmdesát učedníků do měst a vesnic, aby hlásali, že Boží království se přiblížilo a připravovali lidi na setkání s Ježíšem. Když učedníci splnili své misijní poslání, vrátili se plní radosti; radost je převládajícím tématem této první nezapomenutelné misionářské zkušenosti. Božský Mistr jim řekl: „Radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi. V té chvíli zajásal v Duchu Svatém a řekl: ‚Velebím tě, Otče, Pane nebe a země‘, … Když byli sami, obrátil se ke svým učedníkům s těmito slovy: ‚Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte‘“ (Lk 10, 20-21.23).

Lukáš představuje tři obrazy. Ježíš nejprve hovořil s učedníky, poté se obrátil na Otce a pak znovu hovoří s nimi. Ježíš chce učedníkům umožnit účast na své radosti, jež je odlišná od té, jakou zakusili oni, a převyšuje ji.

2. Učedníci byli plní radosti a nadšení z toho, že mohli osvobozovat lidi od démonů. Ježíš je však napomíná, aby se neradovali ani tak z moci, které se jim dostalo, jako spíše z přijaté lásky: „že vaše jména jsou zapsána v nebi“ (Lk 10, 20). Byla jim totiž darována zkušenost Boží lásky a také možnost se o ni podělit. A tato zkušenost učedníků je pro Ježíšovo srdce důvodem radostné vděčnosti. Toto potěšení zachytil Lukáš v perspektivě trojičního společenství: „Ježíš zajásal v Duchu Svatém“, obrátil se k Otci a vzdal mu chválu. Tento okamžik intimní radosti tryská z hluboké lásky Ježíše jako Syna k jeho Otci, Pánu nebe a země, který ukryl tyto věci před moudrými a chytrými, ale odhalil je maličkým (srov. Lk 10, 21). Bůh ukrývá a odhaluje a v této modlitbě chvály vyniká především to, že odhaluje. Co Bůh odhalil a ukryl? Tajemství svého království, ustanovení Božího panství v Ježíšovi a vítězství nad satanem.

To všechno Bůh ukryl před těmi, kdo jsou příliš plní sebe a předstírají, že už všechno vědí. Svou domýšlivostí bývají jako zaslepeni a Bohu nenechávají prostor. Snadno si můžeme představit některé Ježíšovy současníky, které často napomínal, ale jedná se o stále existující nebezpečí, jež se týká i nás. Naproti tomu „malými“ jsou ti pokorní, jednoduší, chudí, vydědění, lidé bez hlasu, znavení a utlačovaní, které Ježíš nazývá „blaženými“. Docela dobře můžeme jimi mít na mysli Marii a Josefa, galilejské rybáře i učedníky, které povolával cestou během svého kázání.

3. „Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.“ (Lk 10, 21) Ježíšův výraz je třeba chápat s ohledem na jeho vnitřní radost, kde zalíbení poukazuje na spásonosný a láskyplný Otcův plán ve vztahu k lidem. Ježíš zajásal pro tuto Boží dobrotu, neboť Otec se rozhodl milovat lidi stejnou láskou, jakou má k Synovi. Ježíš kromě toho také poukazuje na Mariinu radost: „Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli.“ (Lk 1, 47) Jedná se o radostnou zvěst, která vede ke spáse. Maria nosila ve svém lůně Ježíše, nejvýsostnějšího Evangelizátora, setkala se s Alžbětou, zaplesala radostí v Duchu Svatém a zazpívala Magnificat. Ježíš viděl, že misie jeho učedníků skončila úspěšně a že mají radost, zaplesal v Duchu Svatém a obrátil se k Otci s modlitbou. V obou případech se jedná o radost z účinkující spásy, protože láska, jíž Otec miluje Syna, se dostává až k nám a působením Ducha Svatého nás zahaluje a umožňuje nám vstoupit do trojičního života.

Otec je zdrojem radosti, Syn je jejím projevem a Duch Svatý jejím oživovatelem. Hned poté, co vzdal chválu Otci, nás Ježíš slovy evangelisty Matouše vyzývá: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem a naleznete pro své duše odpočinek. Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.“ (11, 28-30) „Radost evangelia naplňuje srdce i život těch, kdo se setkávají s Ježíšem. Ti, kdo přijímají spásu od něj, jsou vysvobozeni z hříchu, ze smutku, z vnitřní prázdnoty a z osamění. S Ježíšem se vždycky rodí a obnovuje radost.“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium, 1)

Takovéto setkání s Ježíšem bylo naprosto jedinečnou zkušeností pro Pannu Marii, jež se stala „příčinou naší radosti“. Učedníci zase přijali povolání být s Ježíšem, který je poslal, aby evangelizovali (srov. Mk 3, 14), a oni tak byli naplněni radostí. Proč do této řeky radosti nevstoupíme i my?

4. „Velké nebezpečí, které hrozí současnému světu s jeho rozmanitou, leč zatěžující konzumní nabídkou, je individualistický smutek, který prýští ze zpohodlnělého a lakomého srdce, z chorobného vyhledávání povrchních rozkoší a otupělého svědomí.“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium, 2) Proto lidstvo velmi potřebuje čerpat ze spásy, kterou přinesl Kristus. Učedníci jsou ti, kdo se nechávají stále více uchvacovat Ježíšovou láskou a poznamenávat ohněm náruživosti pro Boží království, aby byli nositeli evangelní radosti. Všichni Pánovi učedníci jsou povoláni k tomu, aby živili radost z evangelizace. Biskupové coby první mezi zodpovědnými za hlásání mají za úlohu napomáhat jednotě místní církve v jejím misijním nasazení. Mají mít na paměti, že radost ze zvěstování Ježíše Krista se vyjadřuje jak starostí o hlásání na těch nejvzdálenějších místech, tak i v neustálém vycházení na periferie jejich vlastního území, kde čeká především mnoho chudých lidí.

V mnohých oblastech se nedostává povolání ke kněžství a k zasvěcenému životu. Často je to způsobeno tím, že společenství, kde chybí nakažlivé apoštolské nadšení, přinášejí málo nadšení a nevzbuzují přitažlivost. Evangelní radost tryská ze setkání s Kristem a se sdílení s chudými. Proto povzbuzuji farní společenství, sdružení a skupiny, aby žily intenzivním bratrským životem, založeným na lásce k Ježíšovi a pozorným vůči potřebám těch nejvíce strádajících. Kde je radost, horlivost a touha přinášet druhým Krista, tam vznikají ryzí povolání. Mezi nimi nelze zapomínat na laická povolání k misii. Vědomí věřících laiků o jejich misijní totožnosti již dorostlo, stejně jako povědomí o tom, že jsou povoláni k přebírání stále významnější úlohy při šíření evangelia. Proto je zapotřebí jejich náležité formace s ohledem na účinné apoštolské působení.

5. „Bůh miluje radostného dárce.“ (2 Kor 9, 7) Světový den misií je rovněž možností pro oživení touhy a morální povinnosti radostně se zúčastnit na misii ad gentes. Osobní finanční příspěvek je znamením toho, že se sami obětujeme, především pro Pána a pak i pro bratry, aby se náš materiální dar stával nástrojem pro evangelizaci lidstva, jež se utváří na lásce.

Drazí bratři a sestry, o tomto Světovém dni misií se moje myšlenky ubírají ke všem místním církvím. Nenechme si vzít radost z evangelizace! Vyzývám vás, abyste se ponořili do radosti z evangelia a udržovali lásku, která je schopna přinášet světlo vašemu povolání a misijnímu poslání. Povzbuzuji vás, abyste se při své vnitřní pouti nezapomínali vracet k „první lásce“, s níž Pán Ježíš Kristus rozehřál srdce každého. Není to z nějakého nostalgického citu, ale proto, abyste setrvali v radosti. Pánův učedník setrvává v radosti, když přebývá s ním, když koná jeho vůli a když sdílí víru, naději a evangelní lásku.

K Panně Marii, vzoru pokorné a radostné evangelizace, se obracejme se svou modlitbou za to, aby se církev stávala domem pro mnohé, matkou pro všechny národy a umožňovala vznik nového světa.

Ve Vatikánu 8. června 2014, na slavnost Seslání Ducha Svatého

Dopis národního ředitele Papežských misijních děl k Misijní neděli 19. října 2014

Milí přátelé misií,

když se začteme do našich starých misijních časopisů, zjistíme, jak důležité místo měla podpora zámořských misií a s tím spojená světová Misijní neděle. Tak například v roce 1937 píše z Afriky jeden misionář: „Stará žena, vzdálená od misií 100 km, poslala svého synka o Misijní neděli ke mně, aby mi přinesl 50 centimů (dnešních asi 15 Kč), to byl celý její poklad, více neměla. Jaká to obdivuhodná obětavost! Vidím tu černošku, jak ve své chatrči skrývá tento jediný svůj peníz, ukrývá jej až do Misijní neděle. Vidím, jak svěřuje svůj poklad synovi a ten jde do nejbližší misijní stanice celých 100 km. Těžko rozřešit otázku, čí oběť je větší; matčina, že obětovala všechny své peníze, nebo synova, že urazil tak dlouhou cestu? Takovou horlivostí musejí se povzbudit i naše srdce!“ Tolik z dopisu misionáře. Již tehdy byl týden před Misijní nedělí týdnem misií, během kterého se věřící modlili, obětovali své bolesti a přinášeli to, co na misie našetřili.

Také tento rok žádá Svatý otec František všechny farnosti, řeholní komunity, společenství a každého věřícího o modlitební i finanční podporu Misijní neděle, jejíž výtěžek se skrze Papežská misijní díla rozděluje nejpotřebnějším v misiích. Z naší vlasti letos v rámci prostředků z Misijní neděle pomáháme stavět či opravovat celkem 28 kostelů, klášterů, biskupství, far a misijních domů. Kromě toho financujeme vrtání studní a nákup audiovizuální techniky, přispíváme na zajištění chodu diecézí a formaci katechistů. Tato naše pomoc zahrnuje celkem 49 projektů a míří do 8 diecézí v Ugandě, Zambii, Bangladéši a na Srí Lance.

Kromě této sbírky Misijní neděle pomáháme letos ještě více než 63 tisícům sirotků, nemocných, hladových či jinak strádajících dětí ve 23 diecézích a 9 zemích. Výtěžkem z misijních akcí a darů hradíme totiž 80 projektů Papežského misijního díla dětí např. v Papui-Nové Guineji, Keni, Ugandě a na Filipínách. Například v Ugandě naše dary dostane 32 371 dětí v bídě, kde přispějeme k záchraně života obětem únosů a nemoci AIDS, budeme se podílet na zajištění nádrže na vodu, na stavbě mateřské školky a školních tříd, lékařské péči, chodu dětského domova a vzdělání opuštěných sirotků. Velmi důležitá je naše podpora studia přibližně 300 bohoslovců a provozu tří velkých seminářů v Keni, Ugandě a Zambii skrze Vaše dary na Dílo svatého Petra apoštola.

Dovolte mi, abych Vám upřímně poděkoval za modlitby a veškerou podporu papežských misií v loňském roce, během kterého jste na světové misie, bohoslovce, chudé děti a mešní intence misionářům věnovali přes 30 milionů Kč. Jak je to potřebné, vidíme, když si uvědomíme, že denně na světě umírá přibližně 24 000 lidí hladem anebo hladem způsobenými chorobami. Papež František spojuje misie s radostí a připomíná, že když se dělíme s těmi nejpotřebnějšími, spatřujeme v nich Kristovu tvář. Odpovězme na prosbu Svatého otce a podpořme Misijní neděli. Prožijme radost prosté africké ženy, jež neváhala věnovat na misie své živobytí. Zažijme radost chudých rybářů ze Srí Lanky, kteří na Misijní neděli darovali svůj jednodenní výdělek. Vložme naše úsilí pod ochranu Panny Marie, která nás cestou misijní radosti bude ráda doprovázet. A jak radí papež František, nebojme se být k Pánu štědří.

P. Jiří Šlégr

Národní ředitel Papežských misijních děl