Drazí,
za Váš e-mail velmi děkuji. Stejně jako za fotografie dětí, které se scházejí, aby se o našich dětech něco dozvěděly. Všechny je na dálku objímám.
V první řadě chci velmi poděkovat vám všem v Papežských misijních dílech v České republice. Vaše finanční pomoc k nám přes apoštolskou nunciaturu dorazila minulý týden. Opět znovu velmi děkujeme za vaši práci pro misie, pro naše děti.
Daří se nám dobře. Práce s dětmi plynule pokračuje. Připomínáme si každý den v kapli před Pietou – cokoli jste učinili pro toho nejposlednějšího, pro mne jste učinili. A rozpoznáváme, jak skrze vás působí Boží prozřetelnost.
Ano, děti pokračují v předškolním vzdělávání, jsou velmi živé a chtivé se učit a modlit se a hrát si. Počet školáků na prvním stupni se zatím nemění. V neděli připravujeme pro děti z hor nad naším klášterem setkání nad katechismem, hrami a s malým občerstvením. Některé z nich spolu s jejich matkami jste na své návštěvě zde potkali. Nepřestávají na ten pěkný den vzpomínat a modlit se za vás.
Prosím, vyřiďte mé pozdravy všem dětem, s nimiž se setkáte a sestrám Nejsvětější svátosti zvlášť. Misijní pexesa, která jste nám zde předali, používáme při hrách s dětmi. To, že jste o Filipínách vydali kalendář, mi udělalo velkou radost – je to způsob sdílení Božího milosrdenství skrze vás pro naše děti.
Naší misijní aktivitou v měsíci říjnu byla každodenní modlitba za jednu misijní zemi a každé odpoledne modlitba růžence v rodinách.
Jsme stále jedno v modlitbě, přikládám pár fotografií, snad udělají radost všem dobrodincům.
V modlitbě sr. Claudia, sestry od Piety, Magalanes, Filipíny
Srdečné pozdravy z Manily s přáním radosti a pokoje!
Posíláme Vám zprávu o činnosti v oblasti Paco – ve správě farností San Fernando di Dilao a St. Maria Goretti.
V oblasti Paco bydlí mnoho rodin, které sem přišly z vesnic a jsou velmi chudé. Mnoho lidí z těchto rodin pracuje jako pouliční prodavači, řidiči rikš, sběrači plastů a kovů. Jejich výdělky jsou velmi malé, takže nepokryjí běžné náklady rodiny. Z tohoto důvodu rodiče své děti neposílají do škol. Děti se starají o domácnost, nebo pomáhají rodičům vydělávat. Děti pracují jako pomocná síla v malých podnicích, v restauracích a jako prodavači v bazaru. Rodiny doslova živoří a mnozí přebírají odpad a odnáší do výkupny, aby pokryli náklady alespoň na jídlo.
Snažíme se jim pomáhat a můžeme dosvědčit, že opravdu pociťujeme Boží prozřetelnost. Poskytujeme základní pomoc více než 200 dětem z těchto chudých rodin. Pravidelně se s dětmi setkáváme a učíme je náboženství, etickou a rodinnou výchovu. Na dalších stranách můžete vidět děti při různých činnostech jako např. oslava Vánoc, hry pro děti, večerní doučování a společné setkání rodin.
Kéž Vám Bůh žehná v modlitbě a v práci, kterou konáte.
S pozdravem sestra Maricriz.
(Manila, březen 2015)
Hana Koukalová, diecézní ředitelka Papežských misijních děl pro českobudějovickou diecézi, se zúčastnila misijní cesty na Filipíny v březnu tohoto roku. Jakými konkrétními projekty církev dlouhodobě pomáhá potřebným, čím jsou děti na Filipínách nejohroženější a které místní speciality Hanka neochutnala – to vše se dozvíte v rozhovoru s Kateřinou Rýznarovou v tomto díle Missio Interview.
21. 1. 2015, Vatikán, katecheze papeže Františka na gen. audienci, aula Pavla VI.
Prosím Pána, aby Srí Lance a Filipínám stále žehnal
Cesta byla především radostným setkáním s církevními společenstvími, která v těchto zemích vydávají svědectví Kristu: utvrdil jsem je ve víře a misijním poslání.
Děkuji Pánu za tuto pastorační návštěvu na Srí Lance a Filipínách. Prosím Jej, aby těmto dvěma zemím stále žehnal a utvrzoval věrnost křesťanů evangelnímu poselství o našem vykoupení, smíření a společenství s Kristem. Více zde.
Zdroj: www.radiovaticana.cz
V sídle Národní kanceláře Papežských misijních děl (PMD) ve Špindlerově mlýně skončilo ve středu dne 15. dubna 2015 třídenní zasedání v pořadí již 27. Národní Rady PMD. Ředitelé jednotlivých diecézí Čech a Moravy byli seznámeni s aktuálními misijními projekty a sami představili svou činnost v uplynulém období. Poprvé se jednání účastnil nový zástupce za ostravsko-opavskou diecézi trvalý jáhen Mgr. Antonín Glogar, který vystřídal Mgr. Naďu Pavliskovou. Na programu rady byly jako vždy společné modlitby a bohoslužby, při nichž se přítomní modlili na misijní úmysly papeže Františka a barevná symbolika připomínala jednotlivé kontinenty.
V rámci hodnocení činnosti za rok 2014 byly zmíněny aktuální projekty, kterými PMD v České republice podporují misie ve světě. Kvalitní a systematické pomoci se dostalo chudým a trpícím dětem v devíti zemích (Filipíny, Jamajka, Uganda, Zambie, Keňa, Guyana, Bangladéš, Srí Lanka a Papua-Nová Guinea) v celkové výši téměř 8 mil. Kč. S vědomím, že bez kněží nejsou misie možné, pomohla Misijní díla z ČR finančními dary do vybraných seminářů v Zambii, Ugandě a Keni částkou blížící se 4 mil. Kč. Světovou misijní činnost církve zajišťují projekty Díla šíření víry (ŠV), které je podporováno ze sbírek Misijní neděle a od jiných dárců přispívajících na toto Dílo i během roku. V rámci Díla ŠV jsme v roce 2014 přispěli částkou skoro 14,7 mil. Kč do Ugandy, Zambie, Bangladéše a Srí Lanky. Pomoc směřovala na stavbu či opravu kostelů, klášterů, biskupství, far, misijních domů a víceúčelových center. Kromě toho byl financován nákup audiovizuální techniky, oprava střešní krytiny, montáž hasicích přístrojů v klášteře, zajištění chodu diecézí a formace katechistů ve výše jmenovaných zemích.
Na setkání byly prezentovány nové misijní materiály, mezi nimiž je např. DVD Ugandské Velikonoce – představuje video záběry ze Svatého týdne v Ugandě a je vhodné např. pro jednotlivce, farnosti, katechety na II. stupni ZŠ apod. Další novinkou jsou dvě CD s písněmi: Zambijské chvály a Ugandské chvály. Byla též zmíněna důležitost využívání sociálních sítí jako je Facebook či Twitter k šíření informací mezi veřejností a praktické použití webu www.missio.cz, jehož součástí je např. misijní kino: http://kino.misijnidila.cz/. Předpremiéru měl zcela nový film „Naděje pro Ugandu“, jenž popisuje situaci v ugandském semináři, kam z ČR na studium bohoslovcům přispíváme. Veřejnost se bude moci v brzké době těšit, že tento unikátní filmový dokument i s bohatými bonusy uvidí právě na již zmiňovaném misijním kině.
Výroční zpráva PMD 2014, která byla radě prezentována a je těsně před vydáním, poukazuje na skutečnost, že za posledních 17 let lidé skrze PMD věnovali misiím přes 383 mil. Kč. Z těchto darů měli např. užitek bohoslovci, děti postižené, zneužívané, unášené, ohrožené a nakažené onemocněním AIDS, sirotci a děti ulice. Realizovaly se stavby a opravy kostelů, kaplí, far a klášterů; podpořily se vzdělávací, sanitární, sociální a život zachraňující projekty. Loňský rok byl zcela výjimečný, protože se na papežské misie u nás sešlo přes 33 mil. Kč, což je o 3 miliony více než za předchozí rok. Naše pomoc odesílaná do misií nás řadí na skvělé 11. místo v Evropě a na 17. pozici v porovnání s celým světem.
V dohledné době bude na webu www.missio.cz spuštěn aktualizovaný katalog misijních materiálů, který přehlednějším způsobem nabídne bohatou škálu téměř pětiset misijních materiálů. Poměrně dobrou zkušenost potvrdili přítomní s programem pro školy „Děti pomáhají dětem” akreditovaným u MŠMT ČR. Za poslední dobu se podařilo uskutečnit asi 22 seminářů pro více než 220 zájemců z řad učitelů, pedagogů a dalších zájemců. Kladně byla hodnocena nedávná misijní cesta na Filipíny a tradiční Horské klubání ve Špindlerově Mlýně pro 120 členů z Misijních klubek. Z plánovaných akcí bylo zmíněno pořádání 6. celostátního Misijního kongresu dětí dne 1. 10. 2016 v Nymburku, účast PMD na Noci kostelů 29. 5. 2015, zastupování ČR na světovém Generální shromáždění PMD v Římě ve dnech 31. 5. – 6. 6. 2015. Nejbližší událostí, na kterou se všichni mohou těšit, je 13. celostátní Misijní pouť a Den dětí plánovaný na sobotu 13. 6. 2015 do Vranova nad Dyjí.
Už jste někdy hráli hru zvanou Japonská chůze? My už ano. Naučily nás ji děti na dvoře sester kanosiánek v Magalanes. Cesta za nimi nás vedla dolů na jih pod Manilu přes ohromná letoviska okolo jezer a hor porostlých kokosovými palmami a políčky osázenými ananasem. Magalanes samotné už tak bohaté není a klášter sester už vůbec ne. Sestra Lily a Rose sledují, které děti z okolí nemají na školné, a pro ně žádají Papežská misijní díla o pomoc. Konají se u nich také setkání matek a sobotní program s katechezí pro děti. To všechno nám sestra Lily řekla mezi přivítáním a písničkami, které pro nás s dětmi připravila. Už o nás víte, že se raději ztrácíme mezi dětmi a tak jsme rádi přijali pozvání na společný oběd. Výsledek: všechny děti na světě milují špagety, a maminky je navíc uvařily dobře.
Nikomu se ještě nechtělo domů, řekli jsme si tedy, že bychom si mohli zahrát nějakou hru, kterou od sester znají. Rose pohotově donesla několik útržků kartonu a dvě družstva proti sobě za ohromného povykování závodila v rychlosti umístění kartonů do podpaží, pod bradu a mezi kolena a s mávající dvěma kousky v rukou obíhali závodníci metu. Musíme bohužel oznámit, že české mužstvo málo trénovalo a bylo poraženo, což mu ale neubralo radosti ze hry. Dodejme na jeho obranu, že ačkoli nás průvodce Anthony upozorňoval na mírně chladnější podnebí, závodili jsme ve třicetistupňovém horku a žádné ochlazení jsme nezaznamenali.
Děti se pomalu vytrácely domů a nastal čas na vážnější téma. S několika maminkami zůstáváme sedět na verandě domu a povídáme si o jejich životě v blízkosti kanosiánek. Obě dvě vzápětí rozbrečíme. Maribel, krásná tichá paní, která je viditelně častou návštěvnicí, sem chodí pro posilu ve svém životě samoživitelky tří dětí, Victoria má dětí šest a i pro ni jsou sestry oporou při odchodu manžela od rodiny. V této situaci by nebyly schopné zajistit školní docházku dětem, sestry jsou tu. Sestra Lily se ptá, chcete vidět vesnici, pojďte. V autě se jí zadrhává hlas, když mluví o otci od rodiny, na jehož léčbu shánějí peníze. Vítá nás poklidný vesnický život a chatrný domek s pěknou zahradou, všude okolo kokosové palmy. Oslovuje nás jedno z „našich dětí“, nejstarší Mariel se slušnou angličtinou díky PMD mohla chodit do školy, takže se hned stává naší průvodkyní. A už své dary vrací. Příští týden bude doprovázet svého otce na první vyšetření do Manily, on sám by se domluvit nedokázal.
Všem těm, kteří spolu s námi na Filipíny poslali přáníčka, vyřizujeme – předali jsme k radosti místních dětí! Všem těm, kdo se za misie modlí a pro ně něco obětují, vyřizujeme za nás a hlavně za ty, kdo mohli před námi svědčit o tom, jak vaše pomoc mění životy – děkujeme.
Info Filipíny
Problémy Filipín
Nemoci – Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Průměrná roční teplota se pohybuje kolem 26,5 °C. Z tohoto důvodů se na Filipínách vyskytují Infekční nemoci – horečka dengue, filarióza, malárie, giardióza atd.
Únosy – stovky únosů zůstávají každoročně nevyřešeny. Za 25 let je zatím nevyřešeno 945 únosů, které byly nahlášeny. S ohledem na bezpečnostní situaci a nebezpečí únosu cizinců nedoporučuje Velvyslanectví ČR v Manile cestovat na filipínský ostrov Mindanao. Varování se týká především jihozápadní části – autonomní region muslimského Mindanaa.
Trest smrti – na Filipínách neplatí trest smrti od roku 2006.
Nelegální potraty – nebezpečných nelegálních potratů na Filipínách je zhruba 300 000 potratů každý rok.
Dětský sex – počet turistů, kteří jezdí do asijských zemí za dětským sexem, v posledních letech povážlivě stoupl. Důvodem je zpřístupnění dříve nedostupných lokalit, ale také vliv internetu, který sexuálním turistům nabízí řadu jimi požadovaných informací.
Dětská úmrtnost – úmrtnost dětí pod 5 let je 33,1% (od váhy 1kg).
Zdroj Amnesty international, MZV, Bedekr
Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.
Na začátku si nemohu odpustit prozrazení tajemství, proč Martin neměl ráno chuť na smažená vajíčka. Předchozí den večer totiž muži skládali zkoušku misionářů. Dejte si naši národní specialitu! Na Filipínách to není nic víc a nic míň než „balút“, vařené kachní vejce se zárodkem. Bylo to jako na fotbalovém hřišti – tým národní kanceláře Filipín, sedící u stolu naproti nám, si jeden po druhém bral tuto chuťovku a vyzýval tým České republiky, ať se ukáže. Leoš šel do boje jako první, následoval otec Jiří a Martin. Kdo byste v tuto chvíli řekli, že z Filipín letíte prvním letadlem domů, souhlasím s vámi… Jenže, zachránili čest našemu týmu.
Čekala nás dnes opět cesta na jih pod Manilu, do „lázeňského“ Cambales City. Vítá nás nečekaně silné horko a také rozzářené tváře sester a malých dětí. Dcery naší paní od Piety zde vedou školku pro děti z chudinských čtvrtí a blízkých hor (my bychom řekli slovo socializace) a schází se u nich skupiny matek ke katechezi a formaci. Díky pomoci Papežských misijních děl také mohou sponzorovat školné dětem, o nichž vědí, že příjem jejich špatně placených otců z nedalekých továren nestačí. Vedle kláštera se sestrám nedávno podařilo postavit malý komplex pro dvě třídy, velkou terasu a za domem malou umývárnu. Tradičně nám děti zazpívají pár písniček, podíváme se do tříd s maličkými stolky jako v pohádce. Představená sestra Erme (jak jinak než z Itálie) nás bere za ruku a vede do chudinské čtvrti, v níž byla škola dříve. Na malém prostranství před školou nás vítá skupina chudých žen s nachystaným bohatým pohoštěním. Pijeme brčkem šťávu z kokosu, banány, místní speciality a cítíme se velmi srdečně a neformálně vítáni. Stejně tak i nazpátek v komunitě. Na chodbě otec Jiří objevuje, jak jinak, sochu svatého Josefa Prozřetelnosti – v rukou má chléb a vodu pro hladové. A sestry dodávají, vnímáme Dílo dětí jako akt prozřetelnosti, díky němu i vám můžeme sloužit našim potřebným. Počítáme-li pouze děti, mají jich sestry v péči skoro 500.
Dnes rozhodně musíme pochválit našeho řidiče Badyho, protože nás ráno i večer provedl největším manilským pátečním provozem s úsměvem a bezpečně. A protože si na všech návštěvách vyprávíme vtipy, dělíme se i s vámi o dva dnešního dne: „Bože dej mi prosím trpělivost. Ale hned!“ Druhý vyprávěly sestry. Pochopili jsme už dřív, jak důležité je se učit jazyk lidí, k nimž přicházíte a že ne každému misionáři se to daří. Sestra z této komunity šla na návštěvu do rodiny s nemocným otcem. A vešla do domu se slovy: „Jdu se podívat, jak se daří mému muži.“ 🙂
Info Filipíny
Příroda
Filipíny nabízejí nepřeberné množství přírodních krás: vulkány, hory, vodopády, národní parky. Téměř nevyčerpatelná nabídka zapomenutých tropických ostrůvků na vás čeká s křišťálově průzračnou vodou a jemnými písečnými plážemi. Potápění u filipínských břehů je pověstné bohatstvím korálů a ryb. Vyskytuje se zde 488 z 500 dosud vědecky popsaných druhů korálů.
Celkem 36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Bažinatá pobřeží jsou většinou zarostlá mangrovníkovými houštinami, suchá pobřeží lemují palmové háje. Palma je nejrozšířenější věčně zelený strom, vyskytuje se zde až 130 druhů. Za národní palmu je považována Nipa. V nižších polohách běžně roste bambus a banánovník. Ve vyšších oblastech převládají borové lesy, na pobřeží rostou mangrovy.
Typickým zástupcem živočišné říše jsou opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí. Nártouni filipínští jsou jedineční primáti žijící na Filipínách a okolích ostrovech. Nártoun filipínský – v poměru k tělu má nártoun největší oči ze všech savců. Kdyby byly oči člověka ve stejném poměru k tělu jako u nártouna, musely by být stejně veliké jako grapefruit. Nártoun dokáže otáčet hlavou o 180°. Jejich chov je velmi obtížný. Stres v zajetí jej někdy vede k tomu, že si ublíží, nebo se dokonce zabije. Nartouni v minulosti jen obtížně přežívali v lidské péči. Ještě složitější je to s jejich rozmnožováním. V současnosti není na světě žádná instituce, která by nártouny dokázala spolehlivě rozmnožovat. Nártouni jsou masožravci a jejich jídelníček zahrnuje cvrčky, kobyly, cikády, brouky, kudlanky, vážky, ještěrky, gekony, moučné červy či myší holátka.
Filipíny jsou známé také tím, že na nich žije 185 unikátních ptačích druhů, které jsou ale většinou velice vzácné, protože zdejší původní lesy se zachovaly jen ve fragmentech. Na Filipínách bylo zaznamenáno přes 565 druhů ptáků, z nichž asi 400 je stálých. K 185. endemickým druhům patří orel opičí (Pithecophaga jefferyi), bažant rodu Polyplectron, pět druhů holubů rodu Ptilinopus, trogon, šest druhů ledňáčků, deset druhů zoborožců, dvě pity, loboš, brhlík, 18 druhů timálií, 12 druhů květozobů a pět strdimilů. 58 druhů ptáků se vyskytují pouze na těchto Filipínských ostrovech: Luzon (18), Mindanao (18), Mindoro (6), Palawan (6), Negros (3), souostroví Sulu (3), Cebu (2) a Panay (1).
Zítra v sobotu si nás můžete poslechnout na Radiu Proglas, kde bychom měli být, když Pán Bůh dá, asi po 14:00 českého času.
Zdroj Wikipedia, Hedvábná stezka, Bird watcher, Hedvábná stezka
Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.
Ti z nás, kteří dokázali vstát na každodenní mši svatou v kapli našeho domu, věděli o dnešním svátku sv. Josefa trochu dřív. A šťastlivci věřící v jeho zázraky se na konci dne dočkali. Mezitím se ale událo mnoho věcí. Například návštěva filipínské biskupské konference, sekce pro mládež, kde nám mladičký tým usměvavě odpovídal na naše všetečné otázky na návštěvu papeže Františka. Pochopili jsme konečně aspoň trochu, jak moc tato událost pro Filipínce znamenala, jak Františkův příklad, ne jenom slova, zanechal hluboké stopy. Náš průvodce bratr Anthony nemohl odolat nás nepozvat na oběd do zdejší restaurace, na jejímž jídelním lístku je nabídka pokrmů podle oblíbeného jídla filipínských biskupů. Nechali jsme bratra Anthonyho raději vybrat za nás, Leoš s otcem Jirkou ale jasně věděli, že vše zapijí mangovým džusem. Ten nám zachutnal u sester misionářek v neděli všem.
Nakupovat, jak uváděl rozvrh naší návštěvy na čtvrteční odpoledne, jsme nestačili, ale nelitovali jsme ani vteřinu. Rozhodli jsme se totiž vrátit do Kuya Centra a jít dnes se streetworkery do terénu tržiště, kde pro děcka každé odpoledne připravují program a dávají jim najíst. V pondělí jsme ve středisku viděli chlapce, kteří se rozhodli změnit své životy a naučit se respektovat řád a chodit do školy, dnes uvidíme, odkud přicházejí. George, jednatřicetiletý zaměstnanec, nám v autě vypráví, že v terénu pracuje už deset let. Na trh se nás bojí vzít, budeme na farní zahradě (rumišti u polorozpadlého kostela). Zdejší kněz jim jako jediný dovolil používat tento chráněný prostor. Kostel je přímo naproti tržišti, o něm zatím víme málo, děti už tu ale čekají. Na plastové otřískané židličky usedají více či méně otrhaní kluci a holky. Chodí sem za třemi zaměstnanci centra zahrát si hry, starší měli dnes povídání o lidském těle a sexualitě.
Jedna žena z týmu si sedá kousek opodál a vytahuje si ze skupiny děti, povídá si s nimi, jak se mají, zjišťuje jejich stav. Sestra Katie nám vysvětluje, že některé děti po několika týdnech získávají odvahu začít jinak v Kuya Centru, ale pak následuje ještě druhé kolo domluvy s rodiči, kteří, pokud je děti mají, většinou své syny a dcery „zaměstnávají“ jako žebráky nebo zloděje a nechtějí tudíž o tento „příjem“ přijít. Některé menší děti jsou plné boláků a vší, ale povídání a předvádění svého vysněného povolání v kroužku si evidentně užívají. Spolu s námi přišla skupinu navštívit také australská rodina, jejíž škola centrum podporuje a jsou v dobrém kontaktu. Chtěli jsme jít na hlubinu, máme ji mít. Jdeme se podívat na tržiště. Všechny věci zamykáme do auta a řidič s ním zůstává u kostela. Ještě doháníme skupinku v blízkém bufetu, kam chodí na konci společných her a prevence na malou večeři. Všechny děti jí hladově, dobrůtku párek si nechávají na konec. Starší si nechávají balit jídlo na tácek a nesou ho zbytku rodiny.
Celé odpoledne nás provází zářící bratr Luc, vedoucí centra. Je vidět, jak důvěrně tento prostor zná, ukazuje, kdo kde bydlí a zdraví se s dětmi, některé zná z odpolední činnosti, někteří byli nějaký čas v centru a vrátili se domů, protože nedokázali nastolit řád nočního spaní, školy, pravidelného jídla, povinností, chtěli být „volní“. Jiní – větší – centrem prošli a pokouší se žít čestně v bídě a špíně, jakou dokáže nabídnout jedině anonymní (zde asi desetimilionové) velkoměsto. Tito kluci jsou evidentně jiní, stejně jako byl rozdíl ve skupině na farní zahradě. Poměrně čisté a klidnější děti byly ty, které chodí díky sponzorovanému školnému do školy. Vcházíme do ohromných krytých hal, někteří z našich průvodců nemohou jinak a dávají si na ústa kapesník v těch nejhorších částech. Právě tam, na pultech, na nichž se asi dopoledne prodává maso, jak nasvědčují i háky zavěšené nad nimi, si prý děti naházejí kartony a v noci spí. Další části jsou zase jiné, světlejší, tady se okolo nás srocuje pár dalších otrhaných děcek a žebrají na nás. Jsme rádi, když se dostáváme na světlo, i když ani tady si nepřipadáme jistě. Nechce se nám s bratrem Lucem vůbec rozloučit. Každý dnešní prožitý okamžik zcela potvrzoval potřebnost pomoci, kterou i z naší vlasti v rámci PMD na Filipíny nejen pro děti z ulice posíláme.
U auta před kostelem na nás čeká Josefovo milé pozdravení – otec Jiří si přál sošku spícího svatého Josefa, kterou zmínil papež František při návštěvě Filipín. Pod ležícího Josefa prý papež František vkládá lístky se svými prosbami, aby se o nich Josefovi zdálo – jak to u něj bylo i za jeho života – a svatý Josef se stará. Dnes se postaral bratr Anthony, sošku otci Jirkovi sehnal a daroval.
Info Filipíny
Zemědělství
Zemědělstvím se živí asi 40 % obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34 % území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, mango, maniok, rýže a tabák. Zemědělství převládá nad průmyslem.
Jídlo – slovníček
Pojďme jíst – Kain na tayo
Kolik to stojí – Magkano?
Je obsluha zahrnuta v ceně? – Kasama na ba ang serbisyo sa tsit?
Do kolika máte otevřeno? – Hanggang anong oras kayo bukas?
Přineste mi prosím.. – Pakidalá ang…
chléb – tinapay
snídaně – almusál/agahan
oběd – tanghalian
večeře – hapunan
Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou: T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.
Přesun z jednoho konce světa na druhý začal v pravé poledne u rodiny Poustkových nedaleko pražského letiště. Nováčci i ostřílení cestovatelé tu v obýváku u Misijního klubka přebalovali svá zavazadla, aby každý vezl vyvážené množství jak svých věcí, tak darů a dárků pro ty, které potkáme na Filipínách a kteří naši návštěvu pečlivě připravují. Nesmíme zapomenout ani na pohostinství a společenství – Anička, Maruška i František dnes měli kratší školu, aby s námi mohli naše poslední hodiny před odletem prožít. S mírným zpožděním jsme přece jen dorazili na palubu letadla směřujícího do Dubaje, uzavírali jsme dokonce skupinu směřující na palubu letadla, a zamávali na rozloučenou.
Překonali jsme vzdálenost asi 4 500 km za 5 hodin a 12 minut a pohybovali se ve výšce 11 600 km při teplotě pod mínus 50 °C, rychlostí nad 900 km/hod. letadlem B 777-300 ER a tuto část cesty nás na palubě letadla ještě provázela čeština. To, co jsme doma nestihli, to nám už uteklo, protože Dubaj nás přivítala v deset hodin našeho času a jednu hodinu po půlnoci času místního, tedy s tříhodinovým posunem. Na tuto hodinu bychom opravdu nečekali takový život, jaký tu panoval. Zde také došlo k očekávanému zlatému hřebu našeho letu, rozbalili jsme konečně tašku nesoucí hrdý název „Z lásky k Česku“ a nadšeně snědli výborný štrúdl, který nám na cestu přibalila paní Poustková. Pochoutku jsme pracovně nazvali „Štrúdl, který obletěl půl světa“ a můžeme prozradit, že v Dubaji jeho cesta rychle a radostně skončila. Cenné informace do tohoto deníku ještě v Dubaji bleskurychle na našem nejstarším notebooku – dědečkovi zaznamenala Hanka. Jak to bylo s naším letem z Dubaje do filipínské Manily, se dozvíte zítra.
Info o Filipínách
Filipíny, oficiálně známé jako Filipínská republika, jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii, jehož hlavním městem je Manila. Rozkládají se na 7107 ostrovech v západním Tichém oceánu o celkové rozloze jen čtyřikrát větší než Česká republika. S žádným státem nesdílejí pozemní hranici. Z více než 100 milionů Filipínců je 82% katolíků, 12% protestantů 5% muslimů a 2% buddhistů. Po Mexiku a Brazílii jsou Filipíny třetí zemí s největším počtem katolíků na světě. Katolická církev na Filipínách má 72 diecézí, které jsou seskupeny do 16 církevních provincií. K nim se řadí sedm apoštolských vikariátů a jeden vojenský ordinariát.
Zdroj: Radio Vaticana, Wikipedia, Wikipedia
Dne 13. 1. 2015 jsme informovali o návštěvě papeže Františka na Filipínách a projektech, které na Filipínách podporujeme. Více zde.
Hlavními partnery misijní cesty na Filipíny jsou:T- Mobile, Radio Proglas a Katolický týdeník.
