Milí přátelé,
Posílám srdečný pozdrav z Mexika a zvláštní vzpomínku v modlitbě, v této době, kdy všechny kontinenty zasahuje pandemie koronaviru.
Před několika měsíci jsem změnil působiště a jsem nyní kaplanem ve velké farnosti ve městě Cancúnu a zažívám nové pastorační výzvy rychle rostoucího a měnícího se města. A samozřejmě je to velká změna – z pralesa, z venkova do milionového, hektického města. Z farnosti, kde jsem měl na starosti 44 kostelů a kaplí do komunity s jedním velkým kostelem s neustálým proudem lidí. Navzdory koroně (nebo možná dokonce kvůli koroně) zde máme dva, nyní dokonce tři kněží pořád co dělat. A to i v této době, kdy je činnost omezená a setkání skupin mimo bohoslužby není dovoleno.
Od mého příjezdu do města jsme zažili dva hurikány. Jsem pět let v Mexiku a neviděl jsem ani jeden. Až najednou, v době pandemie, zrovna dva v jednom měsíci. Způsobili dost škod, ale cítili jsme Boží ochranu, protože předpovědi vypadaly mnohem hůř. Škody byly pouze hmotné, mnoho spadlo stromů a měli jsme nějaká poškození na kostelích a jeden velký dřevěný kostel byl zcela zničen.
Těsně před pandemií Svatý otec rozhodl, že nadešel čas pro naši prelaturu, aby se stala diecézí. Ke zřízení diecéze však po několik měsíců nemohlo dojít. Konečně se našlo datum, i když bez možnosti účasti davu věřících. Ale Boží Prozřetelnost nás vždy předčí: datum padlo přesně na den, kdy před 50 lety byla zřízena první církevní správa ve formě prelatury. A na oslavách byl přítomen i 91-letý biskup Jorge Bernal, kterému bylo tehdy svěřeno vedení prelatury, která měla sedm farností se 100 tisíci obyvateli na území o třetinu menší než Česká republika. Dnes máme přes 50 farností a dvacetkrát více obyvatel.
Slavnosti založení diecéze předcházely různé oslavy. Nejprve bylo vysvěceno 21 stálých jáhnů – více, než jsme doposud měli. Poznamenám, že dva jsou z mé nové farnosti. Pak jsme dostali dar sedmi novokněží. vysvěcení. Jeden z nich pracoval jako jáhen v naší farnosti, a protože kvůli koroně nemohl zatím navštívit svoje rodiště, slavil svoji primici v naší farnosti. Pro nás všechny byly tyto milosti zvláštním darem a radostí. Ukazuje to také, jak je zde církev duchovně naživu. Povolání jsou známka naděje pro novou diecézi!
Chybí nám mnohé struktury, nejen materiální, co se týče kostelů a farností. Pracujeme na diecézních strukturách: kurie, pastorační rady, církevní soud, dokončení semináře, katedrály, biskupské rezidence atd. Prožíváme historický okamžik. Ale to hlavní je, že na mnoha místech je vidět růst, duchovní život, katecheze, zájem o svátosti i když chybí instalace, není postavena kaple a komunita např. musí bojovat, aby jí nebyl vyvlastněn pozemek. Náš biskup mě požádal, abych se postaral o jednu takovou kapli na okraji města. No, jsem na novém místě, neznám téměř nikoho a mám v ruce projekt, který má být postaven na periferii. Kontrast skutečností turistického střediska je i pro mě burcující. Poznávám město, na jedné straně s moderními hotely, ale přiznám se, že takovou chudobu, jakou jsem zde viděl v předměstí, jsem nezažil ani v bývalé farnosti v pralese.
Na oslavu vzniku diecéze mohl být pozván pouze omezený počet účastníků, ale přesto bylo možné vytvořit dobrou atmosféru a zapojit celou diecézi. Každá farnost poslala auto ozdobené obrazem svého svatého patrona a do katedrály byly umístěny farní prapory. Mexičané umí slavit a vložili srdce do přípravy těchto ozdob, vše bylo pěkně barevné a plné detailů. Průvod jel od rána přes celou diecézi, lidé mohli vyjít na ulici či sledovat přenos prostřednictvím médií. A přestože poblíž katedrály pršelo, měli jsme po celou slavnost pěkné počasí.
V den zřízení diecéze jsem nechal požehnat apoštolským nunciem základní kámen pro kapli svatého Pavla. Začali jsme malé práce a nyní se snažím rozumět všem nutným povolením a městské byrokracii, s kterou jsem doposud neměl co do činění.
A tak se divím, co všechno bylo možné uskutečnit i přes pandemii, která s sebou nese velká utrpení. Slyším také spoustu pozitivních věcí o tom, co pandemie přinesla. Někteří mi říkají, že drží v rodině bližší spolu, že mají více času na modlitbu, že poslouchají více přednášek o víře prostřednictvím médií nebo hledají, jak se přiblížit k Bohu a poznávat učení církve.
Jsme omezeni ve vnější činnosti a nevíme jak dlouho. Očkování zde jde velmi pomalu. Jsme vděční, že alespoň v omezení můžeme slavit společně eucharistii a liturgické svátky. Bůh však nemá omezení a nadále působí v srdcích. A tak se snažíme spolupracovat s Jeho misií.
Děkuji za spojení, modlitbu a podporu.
P. Jiří Brabec LC
Mexiko, 29.dubna 2021