Vatikán. Jako obvykle během zpáteční cesty z apoštolské cesty odpovídal papež na otázky novinářů. František jim věnoval přibližně hodinu času. Otázek bylo jedenáct a týkaly se mimo jiné jeho dojmů z návštěvy Filipín, svobody projevu a dalších témat.

1. Co se papež naučil od Filipínců

Papež: „Gesta! Dojímala mne gesta. Nikoli ona protokolární, nýbrž gesta dobroty, procítěná a vycházející ze srdce. Některá téměř nutí do pláče. Je v nich všechno: víra, láska, rodina, iluze, naděje…Ono gesto tatínků, s jakým zdvihali děti, aby jim papež požehnal. Tatínkovo gesto. Tatínků tam bylo hodně a pozvedali děti, když jsem projížděl ulicemi. Toto gesto v jiných zemích nevidíte. Jako by říkali: Toto je můj poklad, má budoucnost, má láska. Pro něj má cenu pracovat i trpět. Bylo to originální gesto, které se však rodilo ze srdce. Druhé gesto, které mne oslovilo, bylo ono nefalšované nadšení, radost, veselí, schopnost slavit i pod vodou. Jeden z ceremoniářů mi řekl, že ho povzbudilo, když se ministranti v Taclobanu navzdory dešti nikdy nepřestali usmívat. To je radost, nefalšovaná radost. Nikoliv fingovaný úsměv, ale úsměv, který odněkud vychází. Za tímto úsměvem stojí normální život, bolesti, problémy. Další gesto patřilo maminkám, které přinášely nemocné děti, a vůbec maminkám s dětmi. Maminky nezdvihaly děti, držely je v náručí a podávaly otcům. Bylo vidět opravdu hodně postižených dětí. Takový pohled vás nenechá v klidu, ale maminky tyto děti neskrývaly, nesly je k papeži pro požehnání. Jako by říkaly: Toto je mé dítě, je takové, ale moje. To vědí a dělají všechny matky, ale způsob, jakým to dělaly, mne zasáhl. Gesta otcovství, mateřství, nadšení, radosti. Je tu ještě jedno slovo, které je pro nás těžké pochopit, protože příliš zevšednělo, bylo špatně užíváno a chápáno. Toto slovo – odevzdanost – však má svou podstatu. Filipínský lid dokáže trpět, je schopen povstat a jít dál. Včera jsem mluvil s otcem Crystal, dobrovolnice, která zemřela v Taclobanu. To, co řekl, mne povzbudilo: »Zemřela ve službě«. Její otec hledal slova, aby se v tom utvrdil, aby to přijal. Tento národ dokáže trpět. Tak jsem jej viděl a interpretoval jeho gesta.“

……………

11. Rekordní účast věřících na papežské mši v Manile a papežovy nejsilnější dojmy z návštěvy.

Papež: “Nejsilnější dojem jsem měl v Taclobanu. Pro mne byla silná tato mše, velmi silná, totiž vidět po oné katastrofě všechen ten Boží lid usebraný v modlitbě. Měl jsem přitom na mysli svoje hříchy i ty jejich. Byl to silný, velmi silný moment. Během této mše jsem se cítil jakoby zdeptán, ztratil jsem hlas. Nevím, co se mi stalo, asi emoce, nevím, ale necítil jsem nic jiného než zdeptání. Silnými momenty pak byla gesta, každé gesto. Když jsem procházel kolem nějakého tatínka, on jen udělal takový pohyb (papež zvedá ruce, v nichž jako by drží dítě) a já jsem dal požehnání. Děkoval mi. Stačilo mu požehnání. Říkal jsem si, že mám tolik nároků, chci to či tamto… Prospělo mi to. Byly to silné chvíle. Potom jsem se dozvěděl, že jsme v Tacloban přistávali za větru o rychlosti 70 km za hodinu a vzal jsem vážně upozornění, že musíme startovat ve 13 hodin a ne později, protože pak by bylo nebezpečí ještě větší. Neměl jsem však strach, jenom jsem musel vážit. Pokud jde o velkou účast, cítil jsem se zdeptán. Byl to Boží lid a Pán byl tam. Byla to radost z přítomnosti Boha, který nám říká: dobře si pamatujte, že jste jejich služebníky, oni jsou protagonisty…

Potom ten pláč. Jedna z věcí, která se vytrácí, když je přílišný blahobyt nebo nejsou dobře chápány hodnoty anebo si zvykneme na nespravedlnost, na skartační kulturu, je schopnost plakat. Ve starém misálu je jedna krásná modlitba, která zní více méně takto: „Pane, ty, který jsi učinil, že Mojžíš svou holí nechal ze skály vytrysknout vodu, učiň ať ze skály mého srdce vytryskne voda pláče.“ To je krásná modlitba! My křesťané musíme prosit o milost plakat, zejména zámožní křesťané, a plakat nad nespravedlnostmi a nad svými hříchy. Pláč tě totiž otevírá chápání nových skutečností nebo jejích nových dimenzí. To je to, co řekla ta dívka, a co jsem já řekl jí. Ona jediná položila otázku, kterou nelze zodpovědět: proč trpí děti? Velikán Dostojevský si ji položil a nebyl s to na ni odpovědět. Proč trpí děti? Ta žena plakala. Když říkám, že je důležité, aby se v církvi více počítalo se ženami, není to jen proto, aby se jim dala funkce sekretářky nějakého vatikánského úřadu. To může být, ale spíše jde o to, aby nám říkaly, jak to cítí a jak vidí realitu, protože ženy nahlížejí věci z perspektivy jiného, většího bohatství. Další co zde chci zdůraznit, je to, co jsem řekl poslednímu chlapci na zmíněném setkání s mládeží, který opravdu dobře pracuje, organizuje a pomáhá chudým, totiž abychom nezapomínali, že také my máme žebrat u nich, protože chudí nás evangelizují. Kdybychom chudé vyňali z evangelia, nemohli bychom pochopit Ježíšovo poselství. Chudí nás evangelizují. Někdo řekne: »Jdu evangelizovat chudé.« Ano, ale nechej se také evangelizovat od nich, protože oni mají hodnoty, které nemáš. Tedy tolik víceméně..
A děkuji vám za vaši práci, vážím si jí a jsem vám vděčný. Vím, že je to pro vás oběť.“

Celý článek zde.

P. Bernard Makadani Zulu, který na počátku listopadu 2014 navštívil Českou republiku, zaslal pozdrav ve fotografii: školy a nemocnice, které stojí i díky naší pomoci!

[prezentace]

V souvislosti s návštěvou Svatého otce Františka jsme se přímo v dění na Filipínách, kam právě papež přijíždí, zeptali Národního ředitele Papežských misijních děl na několik otázek:

1) Je něco výjimečného, čím se Papežská misijní díla na Filipínách účastní návštěvy Svatého otce Františka?

Nemáme žádnou velmi speciální účast na přípravě návštěvy papeže na Filipínách, protože vše chystá speciální komise, která byla za tímto účelem ustanovena. Ale účastníme se aktivit, které tato komise organizuje, jako je setkání s věřícími, do kterého se zapojíme. Dále se naši spolupracovníci a zaměstnanci PMD podílí na setkání rodin. Naši mladí misijní partneři se připojí k setkání mládeže s papežem.

2) Co cítí místní lidé (zvláště chudí a ti, kdo podporují nebo patří k Papežským misijním dílům) co se týče návštěvy Sv. otce Františka?

Lidé všech společenských vrstev pociťují obrovské nadšení a touhu setkat se s papežem. Jak popisuje titulek na bilbordech po celé zemi: „Papežo-mánie zmítá Filipínami“. Téma papežské návštěvy je „milosrdenství a odpuštění“. Mnoho lidí vnímá návštěvu papeže jako připomínku Božího odpuštění a milosrdenství i přes zkoušky a těžkosti způsobené přírodními katastrofami.

3) Co říkáte na důležitost návštěvy papeže Františka? Jak ovlivní Vás nebo misijní činnost ve Vaší zemi?

Papež František nám připomíná, že jeho návštěva není o jeho osobě, ale o osobnosti Ježíše. Tudíž je důležité připomenout, že jeho návštěva může být příležitostí pro každého z nás rozvíjet bližší vztah s Ježíšem a zakoušet jeho soucit a milosrdenství. Věřím tomu, že návštěva papeže Františka bude pro mnoho Filipínců inspirací, aby brali svou křesťanskou víru vážně a doufejme, že přiláká více povolání k náboženskému a misijnímu životu. Doufám, že v tomto kontextu návštěva papeže Františka získá více mladých lidí, kteří budou ochotni se stát misionáři ve světě.

Exklusivně pro Národní kancelář Papežským misijních děl v ČR:

P. Socrates C. Mesiona, MSP

Národní ředitel Papežských misijních děl na Filipínách, Manila

Vážení přispěvatelé a příznivci misií, svůj dar na misie můžete uplatnit ke snížení základu daně z příjmu. Pokud o toto potvrzení máte zájem, napište nám na adresu nebo skrze jednoduchý formulář. Jestliže jste členové PMD a potvrzení od nás už dostáváte, není potřeba nás znovu kontaktovat.

Při dohledávání darů nám velmi pomůže, pokud:

• jste registrovaní jako členové PMD (dárci misií,  jiné členské aktivity) a uvádíte při zaslání své členské číslo jako specifický symbol;
• uvedete jméno dárce, částku, datum a způsob odeslání (převodem z účtu číslo, složenkou, vkladem na účet nebo předáním v hotovosti);
• nám zašlete svou kontaktní adresu (jestliže nejste členy nebo pokud se Vaše údaje změnily).

Děkujeme za spolupráci a za Vaši solidaritu s nejchudšími!

V Česku připadá na 6. ledna svátek „Zjevení Páně“, svátek „Tří králů“. V tento den se žehná domům a při tom se píše nad dveře křídou písmena C+M+B nebo více známé jako K+M+B s aktuálním letopočtem. Mnozí si do počátečních písmen doplní jména tří králů: Kašpar, Melichar a Baltazar, ale zkratka písmen je z latinského Christus mansionem benedicat: Kristus požehnej tomuto domu.

Ve světě je šestý lednový den svátkem všech dětí v misiích. Francouzský biskup Charles de Forbin Janson, zakladatel Papežského misijního díla dětí, totiž více než před 170 lety vyzval křesťanské děti, aby pomáhaly Církvi v jejím poslání evangelizace svojí modlitbou, obětí a gesty solidarity. Dnes je více než 15 milionů dětí v 112 zemích světa aktivně zapojeno do práce pro Papežské misijní dílo dětí.

Vzhledem k tomu, že se jedná o papežské misie, podpořil význam tohoto misijního dne dětí i Sv. otec František, který 6. 1. 2015 v promluvě na nám. sv. Petra ve Vatikánu řekl:

„Světový misijní den dětí je svátek dětí, které prožívají dar víry a modlí se, aby Ježíšovo světlo dosahovalo ke všem dětem světa. Vybízím vychovatele, aby u maličkých pěstovali misijního ducha. Děti a mladí ať nejsou uzavření, ale otevření; ať vidí široký horizont a jejich srdce se k němu ubírá, aby se mezi nimi zrodili svědkové Boží něhy a zvěstovatelé evangelia. Obraťme se nyní k Panně Marii a prosme ji o ochranu pro všeobecnou církev, aby v celém světě šířila Kristovo evangelium, světlo všech národů. Kéž nám neustále umožňuje být na cestě a putovat pozorně, neúnavně a odvážně.“

Plné znění papežovy promluvy před modlitbou Angelus z Radia Vatikán v češtině najdete zde, k dispozici je také anglická verze a vatikánské stránky www.news.va

V České republice slavíme tento den 1. června s letošním mottem: Pojďte ke mně všichni. (Mt 11, 28). Tento den je spojen s celostátní Misijní poutí.

Jak tento svátek slaví v zahraničí?

Polsko

Vzpomeňte si na misie a misionáře

Letošní Světový misijní den dětí připadající na 6. ledna, se v Polsku slaví na téma: „Misionáři ve službě usmíření a pokoje“. „Chceme takto navázat na pastorační téma, které klade důraz na potřebu obrácení a smíření s Bohem a s lidmi” – upozorňuje ve speciální zprávě biskup Jerzy Mazur SVD, předseda polské Komise pro misie při Polské biskupské konferenci. Poukazuje na to, že misionáři, sloužící v Africe, Asii, Oceánii a Střední a Jižní Americe, se velmi často potýkají s lokálními konflikty, které přerůstají do masakrů, loupeží a dokonce i otevřených válek. Misionáři poskytují přístřeší a pomoc trpícím, pečují o děti, oběti válek a nenávisti. „Všechny vyzývají k odpuštění a usmíření. Nejednou riskují i svůj život, aby zůstali v solidaritě s utlačovanými a bezbrannými“ – poznamenal biskup Mazur k podpoře modliteb za misionáře. „Vyprošujme jim sílu k hlásání Krista, aby jako betlémská hvězda vedli k Němu ty, mezi nimiž slouží.“ – píše biskup Mazur.

V současné době pracuje na misích v 2065 misionářů a misionářek z Polska. Působí v 97 zemích, od horké Afriky do studené Aljašky, jsou v Jižní a Střední Americe, v Asii a dokonce i v Oceánii. Centrum misijní formace ve Varšavě, které připravuje budoucí misionáře na práci v misích, se v letošním roce chystá opustit 30 lidí: 12 diecézních kněží, 1 řeholní kněz, jeden řeholní bratr, 12 řádových sester a 4 laici.

Předseda polské biskupské Komise pro misie konstatuje, že misionáři nejenže nesou evangelium, ale plní též úlohu charitativní. Aby byli schopni pomáhat, potřebují naši finanční a materiální podporu. Proto se 6. ledna ve všech farnostech Polska koná na tento účel sbírka, během které můžete potkat koledníky v pestrém oblečení. Více informací v polštině na webu wiara.pl

Lucembursko

Světový Den Papežského misijního díla dětí budou v Lucembursku slavit 1. února.

Španělsko

„Papežské misijní dílo dětí je svátek dětí, které žijí s radostí dar víry a modlí se, aby se světlo Ježíšovo dostalo ke všem dětem světa.” Tato slova papeže Františka uvidíme jako hlavní zprávu na webu Papežských misijní děl – missio Španělska, kde se bude světový Den Papežského misijního díla dětí slavit 25. ledna s mottem: Já jsem jedním z nich. Více informací naleznete zde.

O tom, že svoboda není věc samozřejmá se můžete zaposlouchat v povídání Petra Kroniky a Národního ředitele Papežských misijních děl v Zambii P. Bernarda Makadani Zulu. U příležitosti jeho návštěvy v České republice a výročí pádu komunismu v Československu odvysílalo rádio Proglas v relaci Myšlenka na den tento rozhovor v sobotu 6. prosince 2014. Audiozáznam najdete v archivu stanice Proglas nebo v odkazu zde.

Večer 17. listopadu 2014 vyvrcholil udílením cen v živém televizním přenosu Festival dobrých zpráv v Ostravě. Odborná porota ocenila 2. místem film Lily vyrobený v produkci Papežských misijních děl.
Snímek z tvůrčí dílny Martina a Kateřiny Rýznarových (Paxart Studio) svědčí o prožívání radostné víry v rovníkové Keni a natočen byl letos o Velikonocích. Diváci měli příležitost dokument zhlédnout v ostravském Minikině, ve vysílání televize Noe i na internetu. Na slavnostní zakončení festivalu a vyhlášení výsledků dorazili manželé Rýznarovi i se svými ratolestmi.

„Za ocenění jsem pochopitelně vděčný, protože věřím, že pomůže dál šířit tuto dobrou zprávu – svědectví Lily i nefalšovanou radost keňských věřících,“ sdělil své bezprostřední dojmy Martin J. Rýznar, přímý účastník misijní výpravy do Keni. A dodal: „Myslím, že u nás nejsme zvyklí žít v každodenním nebezpečí, např. teroristických útoků. Přitom dnešní Keňané jsou nám velmi podobní. Díky skutečným misionářům, které mnozí podporují také z našich končin, tamním lidem nechybí živá naděje a víra. Ta jim pomáhá přemáhat zlo dobrem. To jsme se snažili zprostředkovat českým divákům, a to, myslím, porota Festivalu dobrých zpráv ocenila.“

O přízeň poroty i diváků se ucházelo 24 vybraných soutěžních snímků různých žánrů z České i Slovenské republiky v délce do 30 minut. Hlavní cenu festivalu obdrželi manželé Ondřej a Martina Lehovcovi (Studio Telepace) za dokument o trapistkách Velké ticho v Poličanech. Televizní diváci nejvíce hlasů udělili snímku Lubomíra Hájka nazvanému Derflanské zvony. Vzácným hostem slavnostního vyhlášení 7. ročníku Festivalu dobrých zpráv se stal Leo Žídek, politický vězeň z uranových dolů. Porotu tvořili Lukáš Jirsa, dramaturg, žurnalista a zástupce Signis, dále Miroslav Tuščák,dramaturg, scénarista a spisovatel a za Slovensko salesián Pavol Dzivý, pedagog a filmový tvůrce.

Film Lily můžete zhlédnout celý i s videobonusy v našem Kině Missio.

Na svatého Martina v úterý 11. listopadu se v Praze uskutečnil 6. Benefiční večer 4U2. V prostorách odsvěcené kaple Sacre Coeur se představili přední čeští umělci a držitelky titulů krásy předvedly módní přehlídku šatů. Sponzoři a hosté 6. Benefičního večera 4U2 věnovali šek s částkou 200.000,- Kč. Z rukou iniciátorky projektu Evy Čerešňákové jej za národní kancelář PMD převzal P. Jiří Šlégr.  Děkujeme.

Na webových stránkách luxury house naleznete další zajímavé informace z večera spolu s fotogalerií.

Na krátkou a intenzivní návštěvu zavítal do České republiky již popáté národní ředitel Papežských misijních děl v Zambii P. Bernard Makadani Zulu. Přijal tak pozvání národního ředitele Papežských misijních děl v České republice P. Jiřího Šlégra, s nímž ho pojí již dlouholeté pracovní přátelství. Z České republiky jsou v Zambii podporovány výstavby škol a školek, stavby kostelů a studium bohoslovců (stejně jako v Keni a Ugandě). Poslední jmenované se stalo hlavním tématem všech setkání, která se odehrála během pobytu P. Bernarda. Ve farnostech českobudějovické diecéze (Písek, České Budějovice, Tábor-Klokoty, Jistebnice, Pacov) otec Bernard především přibližoval situaci církve, která je požehnaná množstvím nových povolání, ale nedostačují jí prostředky na to, aby mohla na tuto nádhernou otázku mladých mužů vždy odpovědět kladně. Jako v každé diecézi na světě je studium a rozlišování budoucích kněží pro biskupy nákladná zodpovědnost. Na druhé straně jsme se z filmu Zambijský Bambo, pojednávajícím o životě seminaristů v zambijské Mpimě, mohli učit od církve, která se o sebe příkladným způsobem snaží postarat. V blízkosti semináře vyrostla farma, která slouží k obživě jak seminaristů, kteří na ni chodí pracovat, tak přilehlých vesnic, jejichž obyvatele zde učí základním dovednostem hospodaření. Účastníci setkání si odnášeli domů vzpomínku na mladé muže, kteří chtějí celým srdcem sloužit Bohu a své mladé zemi. Ta, ve všech chybách a zmatcích, které její dějiny od vzniku v roce 1964 doprovázejí a postihují životy obyčejných lidí, právě takové muže potřebuje.