Na začátku června se v Římě každoročně koná generální shromáždění Papežských misijních děl, kde se rozhoduje o podpoře misijních projektů na celém světe. Podle čeho se projekty vybírají, jaká je atmosféra setkání a jaké jsou možnosti pomoci v oblastech zmítaných válkami jako je Sýrie, Irák? Kateřině Rýznarové odpovídá národní ředitel Papežských misijních děl jáhen Leoš Halbrštát.

Hana Koukalová, diecézní ředitelka Papežských misijních děl pro českobudějovickou diecézi, se zúčastnila misijní cesty na Filipíny v březnu tohoto roku. Jakými konkrétními projekty církev dlouhodobě pomáhá potřebným, čím jsou děti na Filipínách nejohroženější a které místní speciality Hanka neochutnala – to vše se dozvíte v rozhovoru s Kateřinou Rýznarovou v tomto díle Missio Interview.

Dne 15. 7. 2015 si připomínáme 165 let od narození – svaté Františky Xavier Cabrini ze severní Itálie, která je považována za patronku imigrantů.

Už v době dospívání Františka měla touhu být misionářkou. Na podnět biskupa založila první ženskou řeholi misionářek:

Biskup si tehdy zavolal Františku a řekl jí: „Ty chceš být misionářkou. Já neznám žádnou ženskou řeholi misionářek; ty ji musíš založit!“ Odpověď Františky byla jednoduchá: „Najdu nějaký dům“. Dům skutečně našla. Byl to starý klášter. V něm 14. listopadu 1880 spolu se sedmi řeholnicemi ze zrušeného společenství Sester Prozřetelnosti zakládá nové společenství: „Misionářky Božského Srdce Ježíšova“. Více zde.

V dnešních dnech Misionářky Božského Srdce Ježíšova působí v 15 zemích. Například v USA, Brazílii, Austrálii, Svazíjsku a také na Filipínách na ostrově Mindanao.

Zveme Vás 4. – 5. července 2015 na Velehrad, kde se koná další ročník Národní cyrilometodějské pouti a s ní související Dny lidí dobré vůle. Ve Stojanově gymnáziu jsme pro Vás připravili výstavy Papežských misijních děl, které Vás prostřednictvím velkoformátových fotografií zavedou do Zambie, Ugandy a Papui-Nové Guineji.

„Jen v Ugandě a Papui jsme díky dárcům pomohli 33 941 dětem z chudých rodin. Postavili jsme mateřské školy, jesle pro děti žijící na ulici, válečné sirotky a děti nakažené virem HIV, zajistili jsme jídlo, lékařskou péči, oblečení, vzdělání nebo vystavěli cisterny na vodu pro lepší hygienu ve škole. Dále jsme například v Zambii postavili kláštery, kostely, fary, administrativní prostory, mateřské školy, parky pro bezpečnou hru dětí apod.“ uvedla s. M. Luisa Ščotková, diecézní ředitelka Papežských misijních děl v olomoucké arcidiecézi o podpoře projektů papežských misií.

Všechny Vás srdečně zveme!

Více zde.

… ohlédnutí a poděkování všem, kteří pomohli uskutečnit návštěvu bohoslovců Ze Zambie v ČR.

Začátkem loňských letních prázdnin jsme se v různých koutech Čech a Moravy mohli setkat se zajímavými hosty z Afriky. Otec Jiří Šlégr pozval do České republiky Národního ředitele Papežských misijních děl (PMD) v Zambii, P. Bernarda Makadani Zulu společně s rektorem Fr. Dennisem Phiri a 6 bohoslovci jmenovitě: Benjamin Mwanza, Cosmas Harrison Banda, Cedrick Mweshi, Benson Benny Phiri, Gerald Daka, Clinton Chota ze semináře sv. Dominika v Lusace.

Bohoslovci jsou členy místní seminární scholy “Scora Cantorum”, která je jako jedna ze dvou seminářů v Zambii podporována Papežskými misijními díly z České Republiky. Pro dárce z naší vlasti, kteří skrze PMD podporují pomoc chudým bohoslovcům v Africe a zvláště v zambijském semináři sv. Dominika, byla tato návštěva dobrou příležitostí k osobnímu setkání a nejen pro ně.

Během 11 denní návštěvy při různých besedách, bohoslužbách a setkáních vyprávěli o životě v Zambii, zpívali a hráli na typické africké nástroje. Hosté z Afriky se účastnili celkem 16 bohoslužeb, najeli přes 2 000 km. Pohostinnost hostitelů zajistila přes 330 jídel a 100 noclehů. Řada nadšených podporovatelů papežských misií uspořádala tradiční akce PMD: Misijní koláč® a Misijní jarmark®.

Navštívená místa a samotnou atmosféru setkání se zambijskými seminaristy, rektorem a ředitelem PMD v létě 2014 si lze připomenout díky unikátnímu cestovnímu deníku 1.,2.,3.,4.,5.,6.,7.,8.,9.,10.,11.,12.

Poselství bohoslovců dárcům a všem lidem z České Republiky:

„Celkově jsem nacházel naplnění skoro ve všech aktivitách, které se konaly, když jsem byl v Česku. Nejvíce mě zaujalo gesto farářů, které projevili při předávání sbírky (tj. obětování) do misijní truhly. To je něco, co by většina kněží nebyla ochotná udělat. Další věc, která mě zasáhla u srdce, byla připravenost sester (tj. v Praze, Kroměříži a na Velehradě) nás ubytovat a nabídnout nám vše potřebné. To ukazuje pravé křesťanské pouto mezi námi. Byl jsem také ohromen, když mi řekli, že zvony dostaly jména svatých. To je u nás doma neslýchané, protože nikdo by nevěnoval pozornost zvonu takovým způsobem. Další věc, která mě zaujala, byla koherence jednotlivých částí programu. Děkuji vám, Missio z České republiky, za vše, co jste pro nás udělali.

Mé poselství lidem z České republiky je, že pokračujeme ve společné práci pro slávu Boží. Pokračujeme v pojímání katolické víry. Ať vás nikdy neomrzí charitativní práce a zvláště pomoc misijním dílům v jejich rozkvětu. Děkuji vám mnohokrát za pomoc semináři sv. Dominika v Zambii. Mimořádně na vás apeluji, abyste pokračovali ve své podpoře, protože se těšíme, že v blízké době budeme moci do sv. Dominika přidat třicet nebo více lůžek. Doufejme, že partnerství, které jsme započali, bude mít dlouhého trvání.“

Benjamin Mwanza

„Návštěva v České republice mi otevřela oči v duchovním úřadě, na který se připravuji. Abych začal, co se mi líbilo nejvíce, byla pohostinnost lidí, které jsme potkali na všech místech, které jsme navštívili. České jídlo bylo příjemné a postele, do kterých jsme mohli složit hlavy, byly stejně tak pohodlné. Jedna věc, které jsem si také všiml, bylo to, že děti jsou vedeny ke katolické víře od raného věku. To je jistě ohromné, protože naplňují Kristova slova ,,Nechte maličké přijít ke mně.“ Dle mého je to dobré, abychom udrželi naši církev živou.

Poselství lidem z České republiky je díky za to, co děláte pro církev v Zambii, zvláště za podporu, kterou nám dáváte skrze česká Papežská misijní díla. Dalším poselstvím je udržovat mír, kterému se těšíte, a modlit se za Zambii, protože 24. října 2014 budeme oslavovat 50 let míru v Zambii.“

Benson Benny Phiri

„Chtěl bych se podělit o své zážitky z návštěvy v České republice. I přes dlouhé hodiny cestování to byl pěkný moment sdílení evangelijních hodnot jako lidé z jedné rodiny. Po příjezdu do České republiky jsem se cítil jako doma a vítaný díky pohostinnosti, které se mi dostalo. Na všech místech, která jsem navštívil, byli lidé hodní, otevření a společenští v tom, že byli ochotní podělit se o své příběhy a více než ochotní naslouchat mým zkušenostem, zvláště z Afriky a konkrétně ze Zambie, i přes jazykovou bariéru. Nejvíce vzpomínaným dnem je třetí den, kdy jsem navštívil baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Byl jsem pohnutý a dojatý množstvím lidí, kteří žíznili po Božím slově. Jak byli všichni duchovně naladěni, byl to okamžik duchovního růstu, prozření a povzbuzení na mé cestě ke kněžskému povolání.

Rád bych dal najevo svou srdečnou vděčnost všem, kteří se zapojili do příprav této návštěvy, těm, kteří přispěli duchovně, fyzicky a materiálně. Mé poselství těmto lidem z Česka je, že mají pokračovat ve stejném duchu – chovat se jako rodina ke každému, jak Ježíš řekl v Janově evangeliu 17:22, cituji: ,,slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno“, konec citátu. Ukázali jste svou jednotnost, tu jednotu hlásanou Ježíšem, kéž vám všemohoucí Bůh hojně žehná. Celkově mé zážitky byly plodné nad očekávání. Modlete se za mě, jako se já modlím za vás.“

Cedrik Kaluba Mweshi

„Pobyt v České republice bude žít v mých vzpomínkách. Lidé z České republiky mě prostě hodně překvapovali. Jsou to dobří lidé, schopní vycházet dobře s ostatními, velmi přívětiví, štědří, lidé dobré vůle, příjemně se s nimi žije. Jediný problém je jazyková bariéra. Kdybychom mohli jeden druhému rozumět, bývalo by to bylo ještě lepší než takhle. Líbila se mi všechna setkání, zvlášť když se malé děti zapojily do vyptávání. Fakt, že lidé zůstávali i po mši, na mně zanechalo dobrý dojem z toho, jak se zajímali o všechno, co my děláme. Událost ze 4. července 2014 na Velehradě byla pro mě jedním z nejlepších okamžiků v České republice.

Mé poselství lidem z České republiky je, aby pokračovali v tom, jak jsou dobří, a Bůh je odmění jeho vlastním způsobem. Ať stále mají požehnání, aby mohli pokračovat v dobré práci, kterou dělají pro církev. To je jeden ze způsobů evangelizace, starat se o Boží lid, pomáhat potřebným a velebit Ho a já věřím, že toto všechno se děje. Buďte si jisti naší modlitbou, dokud zůstáváme v tomto partnerství, a také prosíme o vaše modlitby, abychom mohli zůstat jedna rodina v jednom křtu našeho Pána Ježíše Krista.“

Chota Clinton C.

„Měl jsem mnoho obav, když jsem jel do České republiky, protože mají jinou kulturu, obyvatelstvo, jídlo, jazyk a počasí. K mému překvapení jsem se těšil ze skvělé pohostinnosti, které se nám dostalo. Je to moc hodný lid. Jídlo bylo super a počasí pro mě bylo příznivé. Líbila se mi velká víra, kterou jsem v Česku viděl. Lidé to se svou vírou myslí vážně. Je to mírumilovná země. Jediná věc, která mě držela zpátky, byl jazyk. Nemohl jsem s nimi účinně komunikovat na takové té osobní úrovni.

Moje poselství lidu v Česku je, že si máme pamatovat, že jsme jedna rodina skrze jeden křest, který jsme dostali, přestože pocházíme z různých zemí s různými dary. Společně jako jeden dosáhneme velkých věcí. Zvěčněme náš vztah. Spasení je pro nás všechny. Pamatujme na sebe navzájem v modlitbách. Moje návštěva v České republice byla důkazem, že semínka zasetá misionáři v Zambii docela nedávno, rostou. Děkuji vám, že pomáháte semináři sv. Dominika.“

Harrison Cosmas Banda

„Shledával jsem celou návštěvu v České republice naplňující, byl jsem spokojený se všemi aktivitami, s tím, jak byly organizované a jak lidé vyjadřovali svou radost, když nás viděli. Další věc, která mě nejvíc zaujala, bylo vřelé přijetí, pohostinnost a prozíravost tří společenství sester, které jsme navštívili a kde jsme byli ubytovaní v Kroměříži. To bylo vyjádřením lásky bez podmínek a za hranice, křesťanského způsobu života. Byl jsem také dojatý způsobem víry lidí v Česku, každý kout ve městech, které jsme navštívili, měl buď sochu světce nebo Ježíše. Zdá se, že křesťanství je v tamních lidech hluboce zakořeněné.

Poselství, které mám pro lid z České republiky, je, ať je nesklátí vlna sekularizmu, která odřízla mnoho částí světa a zvláště Evropy, ať jsou silní ve víře v Boha. Pak bude vztah vytvořený mezi zambijskou církví a tou v České republice silný. Pokračujme ve vzájemné duchovní, morální, materiální a finanční podpoře. Kéž Bůh žehná České republice.“

Gerald Daka

„Co jsme se na cestě naučili? Zjistili jsme, že katolická církev je jasně univerzální. Přišli jsme z neznámého malého města Lusaka v Zambii, byli jsme pohlceni novou rodinou víry. Bylo úžasné vidět, kolik lidí věnovalo své prostředky k tomu, aby se výlet vydařil, duchovní, věřící i světští lidé. Dali nám ubytování, velmi dobré jídlo a každému z nás zajistili výbornou dopravu každičký den našeho pobytu. Zvláštní poděkování patří řeholním sestrám, které nás ubytovávaly nejdelší dobu a s velkou láskou. Den odjezdu byl tak zasmušilý, když se všechny seřadily, aby nám daly sbohem… slzy stékaly dolů po tvářích. Co můžeme udělat, abychom se odvděčili? Jen Bůh je může odměnit.

Naučili jsme se, že jeden druhého můžeme v otázkách víry obohatit. Také jsme se učili obřadnému způsobu modlitby, který v Zambii, kde je tančící kostel, tak potřebujeme. Oceňujeme těžkou práci vykonanou PMD v České republice. Dříve jsme prostě jen obdrželi obvyklý příspěvek, aniž bychom věděli, odkud přišel, nebo jak byl vybrán. Když vidíme těžkou práci, kterou do toho ředitel PMD vložil těch pár dnů, kdy jsme tam byli, tak si toho více ceníme. Jsem rád, že jsme se zapojili do vybírání těch stejných příspěvků, a bohoslovci dosvědčí svým přátelům, že musíme brát vzdělání vážně, protože tamti lidé venku to taky berou vážně.“

Fr. Dennis Phiri

V rámci Dnů víry, které se uskutečnily ve dnech 30.5.- 6.6. po celé Praze a jejichž smyslem bylo přiblížit křesťanství nejširšímu okruhu spoluobčanů, se zapojila také Papežská misijní díla.

P. Karel Soukal diecézní ředitel pro apoštolský exarchát ve spolupráci se svými farníky vytvořil u kostela Nejsvětější Trojice blízko stanice metra Národní třídy koutek informující kolemjdoucí o činnosti PMD.

Farnost sv. Ignáce ve spolupráci s PMD vytvořila víkendovou akci pro rodiny s dětmi nazvanou Missionland. Po projíti branou z Ječné ulice do farního dvora se účastníci ocitli ve světě misií. Mohli pak svou aktivitou vycházející z toho, co misionáři potřebují umět, přispět k vytvoření kostela a nemocnice. Současně se tak dověděli mnoho o misiích. Dokončení stavby se nakonec podařilo a podílelo se na ní více než 500 dětí. Další akcí byly rozhovory o víře na ulici, které vedla v tzv. “létacích stanech” SM. Angelika, SCB, arcidiecézní ředitelka. Jeden z rozhovorů se týkal misijní práce sestry Veroniky v Senegalu. Při nich také zazněla hymna PMDD v podání dětského sboru ZŠ sv. Voršily.

Je 13. červen 2015. Krásný den. Rtuť teploměru od rána šplhá vzhůru, předpovědi počasí se předhánějí v líčení možných následků horka v podobě bouřek, lidé plánují využití už téměř předprázdninového víkendu. Někdo zamíří k nejbližšímu bazénu, někoho lákají sportovní akce, mnohé moravské vesnice se připravují na hojně navštěvované Antonínské hody, akcí a nabídek je nepřeberně.

Jedna mezi nimi je přece jen výjimečná. Ve Vranově nad Dyjí si dávají dostavení ti, jimž není lhostejná misijní činnost církve. Koná se zde 13. Celostátní misijní pouť a 10. Den dětí PMDD. Přestože zápis příchozích je ohlášen na 9. hodinu, dlouho před tím už se z nádvoří před farou ozývá lidské štěbetání. Mnozí jsou zde již od minulého dne a právě snídají. K dobré náladě přispívají i ti, jimž leží tíha následujícího dění na bedrech nejvíce: otec Marek Dunda a Bohunka Hubáčková. Nepůsobí dojmem, že by se stresovali. Vše už je připraveno podle nejlepšího vědomí a svědomí a ostatní je v rukou Božích.

Počty přítomných se zvyšují, u kostela rostou stánky Papežských misijních děl, Fatymu a BTM, o kousek dál informuje misijní výstava o historii i přítomnosti PMD. Autobus přiváží scholu z Mistřína, zatímco v kostele již ladí schola sv. Bartoloměje. Támhle se vydávají misijní pasy s mapkami kontinentů pro děti, vedle si dospělí vyzvedávají program s přednáškami. Na malém plácku se několik dětí z Hodonína přeměňuje na obyvatele Evropy, Asie, Austrálie, Oceánie a Afriky, aby při obětním průvodu připomněly, že misie jsou věcí lásky mezi lidmi celého světa. Do toho čas od času zaznívá neobvykle vtipné hlášení „místního rozhlasu“ v podání skautského hlasatele Pavla Lukeše.

Právě zve do střediska veškerého dění – do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Mše svatá v 10 hodin je opravdu slavnostní. Předsedá jí sám otec biskup Vojtěch Cikrle, u oltáře jsou i všichni přítomní kněží a jáhnové, mezi nimiž nechybí národní ředitel PMD Leoš Halbrštát. V lavicích se tísní děti i dospělí z různých koutů Moravy a velké části Čech, zahlédnout můžete diecézní ředitele PMD. Promluva je zaměřena misijně ke všem skupinám osazenstva. Děti trochu nesměle přitakávají, když se k nim otec biskup obrací s otázkou, zda opravdu chtějí misijně žít a pracovat. Dospělých se neptá. Mnozí z nich už vědí, jak důležitý, ale nesnadný úkol tahle otázka skrývá.

Závěrečné požehnání dává prostor k volnému rozhodnutí: vydat se s dětmi po trase poznávání světových kontinentů nebo zůstat v příjemném chládku kostela na poutavých přednáškách P. Günthera Ecklbauera a P. Pavla Zahradníčka? Někteří si vybírají, někteří se snaží zvládnout aspoň z části oboje. K posile těla je připraveno výborné občerstvení, pro občerstvení ducha jsou k dispozici kněží k hovorům a svátosti smíření. Útulné prostředí rotundy sv. Ondřeje zve k tiché adoraci. Hodiny se točí, zvon v pravidelných intervalech oznamuje ubíhání času. Mnozí znalí věci se těší na odpolední divadlo v podání žáků cyrilometodějské základní školy v Brně. Jejich bajky baví i nutí k zamyšlení. Následná modlitba růžence je pro některé posledním bodem programu. Čas je neúprosný a domů daleko. Kdo mohl ještě zůstat, nelitoval. Taneční vystoupení bylo ojedinělé, stejně jako misijní zkušenosti otce Marka Dundy s adoptivní farností – Jeníkovem v severních Čechách.

Letošní misijní pouť je za námi. Kéž byla pro všechny milou oázou, z níž lze dlouho čerpat do našich každodenních činností a misijního úsilí pro dobro druhých lidí i celé církve. Díky všem, kteří se jakkoliv zapojili. Konto pro chudé na Sri Lanku se i díky vám rozrostlo o téměř 18 tisíc korun.

Jana Zehnalová, Diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi

Vatikán. „Jak rád bych také pro vás našel slova, která by vzbudila dobu horlivější, radostnější, velkorysejší a odvážnější evangelizace, plné lásky až do krajnosti a překypující nakažlivým životem (Evangelii gaudium, 15)“, přivítal dnes v poledne Svatý otec František národní ředitele Papežských misijních děl. Audience v Klementinském sále Apoštolského paláce se konala v závěru týdenního generálního shromáždění.

“Misijní působení je paradigmatem každého díla církve. (…) Jako Kongregace pro evangelizaci národů a národní ředitelé Papežských misijních děl doprovázíte s úctou a láskou mladé církve, rozptýlené po celém světě, a vedete Boží lid k plnému prožívání univerzální misie. Znáte úžas, jaký v lidstvu vyvolává Duch svatý právě prostřednictvím těchto církví, které jsou často materiálně chudé, trpí obtížemi a pronásledováním kvůli věrnosti Božímu slovu a svědectví na obranu člověka. (…) Církev je povolána vycházet do ulic a jít vstříc tolika našim bratrům a sestrám, kteří žijí bez síly, světla a útěchy z Ježíše Krista, bez společenství víry, které by je přijalo, bez horizontů smyslu a života. (Evangelii gaudium, 49)“

Papežská misijní díla jsou nástrojem společenství mezi církvemi, podporují a uskutečňují sdílení lidských i materiálních zdrojů, pokračoval papež František:

“Pěkně prosím, dávejte si pozor, abyste neupadli do pokušení stát se nevládní organizací, či úřadem na distribuci řádné a mimořádné pomoci. Peníze nám pomáhají, ale také se mohou stát zkázou misie. Pokud se zaměříte hlavně na funkčnost anebo jí vyhradíte velký prostor, přivede vás to do záhuby. Když jsme si příliš jisti zdrojem misie, tedy jejím Hybatelem, nastává smrt. Prosím, v rámci mnoha plánů a programů nevylučujte z misionářského díla Ježíše Krista, neboť je to Jeho dílo. Církev, která se omezila na výkonnost stranického aparátu, už zemřela, i kdyby ještě po staletí přetrvávaly její programy a struktury pro kleriky a laiky, kteří jsou zaneprázdněni sami sebou.“

Pravá evangelizace je možná pouze v posvěcující síle Ducha svatého, který jediný je schopen církev obnovit, otřást jí a podnítit ji k odvážnému vyjití ze sebe, aby hlásala evangelium všem národům, loučil se papež František s národními řediteli Papežských misijních děl.

Zdroj radiovatican

Misijně pracovat znamená především svědčit o Kristu svým životem v prostředí, kde žiji. A toto poslání svěřuje Pán bez výjimky každému pokřtěnému, uvádějí stránky ČBK při představování Papežských misijních děl. (http://katechet.cirkev.cz/poslani/papezska-misijni-dila) Uznávám, že naplnit do důsledku toto poslání křesťana není v běžném životě vždy jednoduché. I zde platí, že není dobře člověku samotnému. Je proto přínosné setkávat se s lidmi podobně zaměřenými, sdělovat se a přijímat, nechat se bavit, ale i poučit, obdarovat i dávat. To všechno můžete zažít na Misijní pouti spojené s Dnem dětí Papežského misijního díla dětí (PMDD). Tato už tradiční slavnost se uskuteční v sobotu 13. června 2015 v malebném prostředí jihomoravského Vranova nad Dyjí.

Organizátoři připravili bohatý program pro všechny generace od 10h.Po společné misijní bohoslužbě s otcem biskupem Vojtěchem se dospělí mohou věnovat tichému občerstvení duše při adoraci v ústraní rotundy sv. Ondřeje nebo naslouchat hodnotným přednáškám P. Günthera Eckelbauera a P. Pavla Zahradníčka, zatímco děti se mohou poučit i vyřádit při zábavném putování světovými kontinenty. Na obě skupiny se v další části programu těší pro mnohé již dobře známý dramatický kroužek základní školy sester cyrilometodějek vedený s. Editou. Diváci mohou shlédnout dvě naprosto tematicky i choreograficky odlišná vystoupení oddělená modlitbou misijního růžence. S oficiálním programem se rozloučíme asi v 16.30. I po této době však nemusíte spěchat domů. Se svými zkušenostmi o misijní práci mezi našimi spoluobčany je připraven se s vámi rozdělit P. Marek Dunda.

Budete-li se cítit nasyceni duchovním programem, můžete nahlédnout do starodávné historie původně gotické pevnosti, dnes romantického státního zámku tyčícího se nad Vranovem. Mužskou část účastníků možná bude lákat návštěva pozůstatků pohraničního opevnění ve formě vojenských bunkrů, z nichž některé jsou přístupné veřejnosti. Zamilovaní mohou v podvečer vyrazit na Vyhlídku zamilovaných, která poskytuje idylický pohled na Bohem stvořený a lidmi dotvořený kraj.

Možností, jak využít letošní 13. Celostátní misijní poutě a 10. Dne dětí ve Vranově nad Dyjí je hodně. Zvu srdečně všechny a každého z vás. Přijeďte nabrat sil a pomoci potřebným na Srí Lance, jimž bude výtěžek akce věnován.

Jana Zehnalová, diecézní ředitelka PMD pro brněnskou diecézi

Národní kancelář Papežských misijních děl

Poselství Svatého otce Františka ke Světovému dni misií 2015

Drazí bratři a sestry,

Světový den misií 2015 se bude odehrávat na pozadí Roku zasvěceného života, který poskytuje podnět pro modlitby a úvahy. Jestliže totiž každý pokřtěný je povolán k tomu, aby vydával svědectví pro Pána Ježíše a hlásal víru, kterou dostal jako dar, platí to zvláště pro zasvěcenou osobu, protože mezi zasvěceným životem a misií existuje silné pouto. Následování Ježíše, které bylo v církvi určující pro vznik zasvěceného života, odpovídá výzvě vzít na sebe kříž a jít za ním, následovat ho v tom, jak se On odevzdal Otci, v úkonech služby a lásky i ve ztrácení života pro jeho znovunalézání. Protože celý Ježíšův život má misijní povahu, i ti muži a ženy, kteří ho následují více zblízka, přijímají úplně stejnou charakteristiku.

Jelikož misijní dimenze náleží k samotné povaze církve, patří niterně i ke každé formě zasvěceného života a nelze ji zanedbávat bez toho, že by to nezanechávalo prázdnotu, která zdeformuje jeho charisma. Misie není proselytismem anebo pouhou strategií; misie patří ke „gramatice“ víry a je něčím nezbytným pro toho, kdo začne naslouchat hlasu Ducha, jenž člověku našeptává „pojď“ a „jdi“. Kdo následuje Krista, nemůže se nestát misionářem a ví, že Ježíš „jde s ním, mluví s ním, dýchá s ním, pracuje s ním. Cítí, že živý Ježíš je s ním uprostřed misijního úsilí“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium,266).

Misie je vášnivou láskou k Ježíši Kristu a zároveň vášnivou láskou k lidem. Když setrváváme v modlitbě před Ježíšem ukřižovaným, poznáváme velikost jeho lásky, která nám dává důstojnost a podepírá nás; a zároveň vnímáme, že láska vycházející z jeho probodnutého boku se rozšiřuje na všechen Boží lid a na celé lidstvo. Právě v tom rovněž cítíme, že On nás chce používat, aby pronikal stále blíže k milovanému lidu (srov. tamtéž,268) a ke všem, kdo ho hledají s upřímným srdcem. V Ježíšově příkazu „jděte“ jsou přítomné všechny scénáře a stále nové výzvy pro evangelizační poslání církve. V ní jsou všichni povoláni k hlásání evangelia svědectvím života. A zvláště od zasvěcených se požaduje naslouchání hlasu Ducha, který je vyzývá, aby šli vstříc velkým misijním perifériím, mezi národy, k nimž se evangelium ještě nedostalo.

Padesáté výročí vydání koncilního dekretu Ad gentes nás vyzývá, abychom znovu četli a meditovali tento dokument, který se stal pro instituty zasvěceného života velkým misijním impulzem.

Pro kontemplativní komunity se objevila v novém světle postava sv. Terezie od Dítěte Ježíše, patronky misií, jakožto inspirátorky niterného spojení kontemplativního života s misiemi. Pro mnohé řeholní kongregace aktivního života se misijní touha iniciovaná Druhým vatikánským koncilem uvedla do života díky mimořádné misijní otevřenosti ad gentes, často provázené přijímáním bratří a sester pocházejících ze zemí a kultur, s nimiž se setkali při evangelizaci, takže dnes lze hovořit o širokém mezikulturním charakteru zasvěceného života. Právě proto je naléhavě nutné vrátit misijní ideál k jeho centru: k Ježíši Kristu; a k jeho požadavku: úplně se darovat při hlásání evangelia. V tomto směru nemohou existovat kompromisy: ten, kdo díky Boží milosti přijímá misijní poslání, je povolán, aby žil misijního ducha. Pro tyto lidi se hlásání Krista na mnoha perifériích světa stává způsobem, jak žít následování Krista, a je náhradou za mnohé námahy a strádání.

Každá tendence odchýlit se od tohoto povolání, i když je doprovázena šlechetnými pohnutkami spojenými s mnoha pastoračními, církevními nebo humanitárními potřebami, se neslučuje s osobním povoláním od Pána ke službě evangeliu. Vychovatelé v misijních institutech jsou vyzýváni jednak k tomu, aby jasně a poctivě ukazovali tuto životní a pracovní perspektivu, a stejně tak aby byli odborníky na rozpoznávání autentických misijních povolání. Obracím se především na mladé, kteří jsou ještě schopni odvážných svědectví a obětavých činů, jež často jdou proti proudu: nenechte si uloupit sen o skutečné misii, o následování Ježíše, k němuž bude patřit naprosté sebedarování. Ve skrytosti svého svědomí se zeptejte, z jakého důvodu jste se rozhodli pro misijní řeholní život, a svou připravenost pro jeho přijetí poměřujte tím, čím On je: darem lásky pro službu hlásání evangelia; a pamatujte na to, že hlásání evangelia je, spíše než potřebou pro ty, kdo ho ještě neslyšeli, nezbytností pro toho, kdo miluje svého Mistra.

Misie dnes stojí před výzvou respektovat potřeby všech národů, aby mohly vycházet ze svých vlastních kořenů a zachovávat hodnoty svých kultur. Jde o to poznávat a respektovat ostatní tradice a filozofické systémy a každému národu a každé kultuře přiznávat právo na to, aby se za pomoci své vlastní tradice přibližovaly k chápání Božího tajemství a k přijímání Ježíšova evangelia, jež je pro kultury světlem a jejich proměňující silou.

V rámci této komplexní dynamiky si klademe otázku: „Komu se má evangelní zvěst hlásat přednostně?“ Odpověď je jasná a nacházíme ji v samotném evangeliu: jsou to chudí, nepatrní, nemocní, ti, jimiž se často pohrdá a zapomíná se na ně, ti, kdo nemají nic na oplátku (srov. Lk 14,13-14). Evangelizace určená přednostně jim je znakem Království, které přinesl Ježíš: „Mezi naší vírou a chudými je nedělitelné pouto. Nikdy je nenechávejme samotné“ (apoštol. exhortace Evangelii gaudium,48). To musí být jasné především lidem, kteří se rozhodli pro zasvěcený misijní život; slibem chudoby si volí následování Krista v tom, co On upřednostňoval, nikoli ideologicky, ale ztotožněním se s chudými tak jako On a životem v jejich každodenních těžkých existenčních podmínkách, při němž se zříkají uplatňování jakékoli moci, aby se stávali bratry a sestrami těch posledních a přinášeli jim radost evangelia a výraz Boží lásky.

Proto, aby zasvěcení žili křesťanské svědectví a byli znamením Otcovy lásky mezi nejmenšími a chudými, je jejich úkolem napomáhat přítomnosti věřících laiků v misijní službě. Už Druhý vatikánský koncil prohlašoval: „Laici spolupůsobí v evangelizačním díle církve a účastní se jejího spasitelného poslání zároveň jako svědkové i jako živé nástroje“ (Ad gentes,41). Je potřebné, aby se zasvěcení misionáři se stále větší odvahou otevírali těm, kdo jsou připraveni s nimi spolupracovat, aby třeba jen na omezenou dobu získali zkušenost na tomto poli. Jsou to bratři a sestry, kteří si přejí sdílet misijní povolání zasazené do křtu. Misijní domy a struktury jsou přirozeným místem pro jejich přijímání a pro jejich lidskou, duchovní a apoštolskou podporu.

Misijní instituce a díla církve jsou plně ke službě těm, kdo neznají Ježíšovo evangelium. Pro účinné dosahování tohoto cíle mají zapotřebí charismat a misijního úsilí zasvěcených, ale také sami zasvěcení potřebují ke své službě nějakou strukturu; ta je výrazem péče římského biskupa o to, aby byla zaručena koinonia a aby se spolupráce a synergie stávaly integrální součástí misijního svědectví. Ježíš stanovil jednotu učedníků jako podmínku pro to, aby svět uvěřil (srov. Jan 17,21). Taková konvergence není totéž co právnicko-organizační podřízení institucionálním orgánům anebo umrtvení fantazie Ducha, který rodí různost, ale znamená posílení účinnosti evangelního poselství a prosazování oné jednoty úmyslů, jež je rovněž plodem Ducha.

Misijní dílo Petrova nástupce má univerzální apoštolský horizont. K tomu má také zapotřebí mnoha charismat zasvěceného života, aby tak mohlo obsáhnout široký horizont evangelizace a bylo schopno zajišťovat odpovídající přítomnost na hranicích i v dosažených oblastech.

Drazí bratři a sestry, vášní misionáře je evangelium. Svatý Pavel mohl prohlašovat: „Běda mi, kdybych ho nehlásal“ (1 Kor 9,16). Evangelium je pro každého člověka zdrojem radosti, osvobození a spásy. Církev si tento dar uvědomuje, a proto ji nikdy neunaví neustále všem hlásat „to, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli“ (1 Jan 1,1). Posláním služebníků slova – biskupů, kněží, řeholníků i laiků – je uvádět všechny bez výjimky do osobního vztahu s Kristem. Na obrovském poli misijní činnosti církve je každý pokřtěný povolán, aby co nejlépe, podle své osobní situace, prožíval své osobní nasazení. Velkorysou odpověď na univerzální povolání mohou poskytovat zasvěcení muži a zasvěcené ženy prostřednictvím intenzivního života modlitby a spojení s Pánem i svou osobní spásonosnou obětí.

Panně Marii, Matce církve a vzoru misijního života, svěřuji všechny, kdo v každém životním stavu spolupracují při hlásání evangelia ad gentes anebo na vlastním území, a ze srdce uděluji každému apoštolské požehnání.

 FRANTIŠEK

Ve Vatikánu 24. května 2015, na slavnost Seslání Ducha Svatého