Vážení a milí bratři a sestry, srdečně Vás zdravím.

Již za několik dní budeme slavit jubilejní Světový den misií, u nás známý spíše pod názvem Misijní neděle. V roce 1926 ho ustanovil papež Pius XI. a letos je to tedy již 90 let, co se věřící ve všech katolických farnostech světa během Misijní neděle společně modlí a finančně přispívají do světového fondu solidarity, ze kterého jsou podporovány projekty na pomoc potřebným ve všech kontinentech skrze Papežské misijní dílo šíření víry. Ze získaných prostředků se zajišťuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším ve více než tisícovce diecézí světa.

Každý křesťan by měl na základě svého křtu uskutečňovat misijní povolání, a tak šířit radost Božího království. Misijní neděle má tuto skutečnost připomenout a pomoci nám toto povolání rozvíjet. Zkušenost ukazuje, že misijní tematika je jedním z nejúčinnějších prostředků pro oživení víry. A papež František zdůrazňuje, abychom se stále více stávali společenstvím misionářů, kteří jsou plni porozumění, mají široké srdce a radostnou tvář.

Mohu to z vlastní zkušenosti potvrdit například z poslední cesty do Bangladéše, kde jsme na každém kroku zažívali opravdovou radost a štěstí z žité víry prostých lidí. Viděli jsme jejich vděčnost za pomoc, která se jim prostřednictvím štědrosti dárců z naší země dostává. Díky podpoře např. vzdělání místních lidí, se jim stále více otvírají možnosti lepšího života a jednou přijde čas, kdy nejen sami podporu potřebovat nebudou, ale budou moci svou podporu nabízet tam, kde bude potřeba.

Papež František v jedné ze svých promluv řekl, že: „ církev nepotřebuje byrokraty a pilné funkcionáře, nýbrž nadšené misionáře, stravované horlivostí nést všem útěšné Ježíšovo slovo a Jeho milost. To je oheň Ducha svatého. Pokud církev tento oheň nepřijme nebo mu nedovolí vstoupit, stane se studenou či vlažnou církvi, která nebude schopna dávat život, protože bude tvořena jen studenými a vlažnými křesťany.“

Proto vás pro následující sbírku Misijní neděle prosím, otevřete svá srdce a umožněte svým darem podpořit strádající bratry a sestry.

Vzpomeňme na misionáře, kteří často za cenu svého života svědčí o Božím království v těch nejvzdálenějších a nejvíce problematických místech. Svěřme naše snažení Marii, Matce Misionáře světa.

Ze srdce Vám žehná

Leoš Halbrštát

národní ředitel Papežských misijních děl v České republice

V sobotu 1. října 2016 probíhal v Nymburce 6. ročník Misijního kongresu, na který se sjelo několik set dětí z celé České republiky, aby se spojily ve svém misionářském úsilí a společně naplnily heslo: Celou zemi ať naplní Boží sláva. Kongresy pro malé misionáře se konají jednou za tři roky pokaždé v jiné diecézi, organizují je Papežská misijní díla a jsou vyvrcholením celoročních misijních aktivit dětí.

Byl zahájen mší svatou, kterou sloužil v kostele sv. Jiljí pražský biskup Karel Herbst. V jejím průběhu slavnostně přijal do Papežského misijního díla dětí 16 nových členů. Ocenil, že děti z Misijních klubek si vybraly tu nejlepší cestu, jak Kristu sloužit, protože noví malí misionáři veřejně slíbili, že budou s odvahou a radostí svým životem hlásat evangelium a každý den v modlitbě prosit za chudé děti v misiích. Otec biskup před tím v kázání připomněl, že je důležité dělit se o naději a svědčit o Pánu Ježíši, i když si myslíme, že se tím před většinou nevěřících můžeme shodit, protože On se k nám také přizná před svým Otcem. Spolu s ním sloužil mši sv. místní duchovní správce P. Jaroslav Krajl, národní ředitel PMD jáhen Leoš Halbrštát a další kněží. Účastníky po mši pozdravil také starosta Nymburka Pavel Fojtík.

O hudební doprovod se postarala schola Missio pod vedením diecézní ředitelky v královéhradecké diecézi Bronislavy Halbrštátové, která svoje nadšení a radost přenesla na všechny malé i velké misionáře.

Po bohoslužbě následovalo divadelní představení, které si připravilo Misijní klubko z Brna.

V poledne pak začal stěžejní program akce. „Misionář nese Krista druhým, proto je hlavním úkolem dětí na tomto kongresu postavit kostel. Je to místo, kde se Kristus proměňuje a přichází na tento svět znovu a znovu,“ vysvětlila pražská diecézní ředitelka Papežských misijních děl sestra Angelika Pintířová, která setkání připravovala společně s farností Nymburk. Aby to děti dokázaly, musely spojit síly a vyvinout velké úsilí. Vydaly se na cestu Nymburkem za postavami pěti misionářů a prostřednictvím her inspirovaných skutky milosrdenství postupně odhalovaly, co vše v sobě ukrývá misijní poslání.

Čekalo na ně celkem 11 stanovišť – 5 katechetických a 6 akčních. Na každém z nich se děti něco dozvěděly a zároveň měly úkol, za jehož splnění dostaly kartičky Kintuadi. Ty pak mohly směnit u bankéře za speciální platidlo, kterým postupně přispívaly na stavbu kostela.

Záměrem bylo dětem ukázat, proč vůbec šel misionář do misií, proto se na katechetických stanovištích, připravených pražskou farností Sv. Ignáce, setkaly s aspekty křesťanství, jako je stvoření, modlitba, cesta, kříž a péče o člověka. Patronem každého z nich byl jeden misionář, který daný aspekt symbolizoval. Například téma Kříže bylo spojeno s Františkem Xaverským. Děti se tam dozvěděly, v čem je smrt na kříži jedinečná a co znamená život s Bohem. Na jiném stanovišti se zase setkaly s českým rodákem Samuelem Fritzem, který odjel na misie do Amazonie, a kromě zajímavostí z jeho života si mohly prohlédnout misijní kufr s předměty potřebnými na sloužení bohoslužby v cestovním vydání.

Vedle katechetických stanovišť na děti čekala i stanoviště akční, která připravila nymburská farnost ve spolupráci se skauty, hasiči, městskou policií, vojenskými kaplany, salesiány a sportovci. I tato stanoviště měla obrovský úspěch. Děti si mohly prohlédnout hasičskou stanici, vůz i speciální techniku. Některé měly štěstí, protože zažily opravdový výjezd hasičů k nehodě. Na stanovišti městské policie si vyzkoušely např. uspávání zaběhlých divočáků, u basketbalistů si zase ověřily svoji obratnost při hře s míčem. U vojenských kaplanů ošetřovaly zraněné, u salesiánů a skautů byly nadšené hrou „Napomínání hříšníků“ a “Skutky milosrdenství”. Dvanáctým neformálním stanovištěm se stala zmrzlinárna, kde se účastníci při náročném putování často občerstvovali.

Trasa vedla po nejcennějších památkách Nymburka a kongres se tak zcela přirozeně propojil se samotným životem města. Náhodní kolemjdoucí, turisté i cyklisté zvědavě nakukovali do jindy nepřístupných míst, jako byl např. kostel sv. Jana Nepomuckého, a někteří se také spontánně zapojili do aktivit jednotlivých stanovišť.

Vyvrcholením celé akce byla společná stavba kostela, na kterou bylo potřeba přispět 20 tisíci kartiček. Společnými silami se to nakonec podařilo. A protože se děti opravdu snažily, získaly dostatečné prostředky také na “zaplacení” oltáře a zvonu.

„Jedním z nejcennějších prvků nymburského Misijního kongresu dětí byl jeho ekumenický rozměr, přirozené prolnutí „věřícího“ a „nevěřícího“ světa a maximální podpora samotného města a místních lidí, za což bych chtěla poděkovat zejména Jiřímu Podruhovi, vedoucímu Misijního klubka z Nymburka, který se o toto jedinečně propojení zasloužil. Tento kongres tím měl i svůj vnitřní misijní rozměr, a já jej považuji za takové „malé dny víry v Nymburce“. Zapojilo se do něj spoustu lidí z ulice, kteří náhodně procházeli kolem a chtěli vědět, co se děje. Na organizaci se podílelo kolem stovky lidí, měli jsme úžasné zázemí na faře. Všichni se maximálně vydali, aby se společné dílo vydařilo,“ uzavírá sr. Angelika Pintířová.

Poděkování patří také asistentkám Národní kanceláře PMD Veronice Pavlů a Janě Drahovzalové Trojovské a všem, kdo jakýmkoliv způsobem pomohli ke zdárnému průběhu kongresu. Jistě toto setkání přinese mnoho požehnání každému, kdo skrze papežské misie pomáhají těm nejpotřebnějším.

Římskokatolická farnost v Chocni společně s Papežskými misijními díly uspořádaly v sobotu 24. září 2016 Misijní den, který se letos konal už pošesté. Na oblíbenou akci se sjely děti zejména z východočeských Misijních klubek (např. Choceň, Letohrad, Vamberk, Slatina nad Zdobnicí, Písečná, Šedivec, Dolní Dobrouč, Proseč, Hradec Králové, Dohalice, Trutnov, Vysoké Mýto, Rychnov nad Kněžnou, Luže…), ale několik Misijních klubek dorazilo také ze vzdálenějších koutů naší republiky, např. z Českých Budějovic nebo Kroměříže.

Misijní den zahájil v kostele sv. Františka Serafínského za choceňskou farnost P. Bogdan Ganczarski a Martina Krsková, a za PMD diecézní ředitelka Bronislava Halbrštátová, která celým dnem provázela také jako moderátorka.

Po úvodní písničce vyprávěl národní ředitel PMD Leoš Halbrštát o misiích v Bangladéši. Do této země se vypravil letos v létě na pozvání biskupa z Mymensinghu Paula Ponena Kubiho, aby se zúčastnil slavnostního otevření školy v Katabari, jejíž postavení financovali výhradně čeští dárci. Součástí jeho přednášky bylo promítání fotografií a videí, kterými přiblížil běžný život i zvláštnosti této jihoasijské země. Na závěr si připravil ukázky typických předmětů, které si odsud přivezl – barevné šátky a ozdoby, ale také speciální čelenku, kterou nosí ten, jemuž je prokazována zvláštní úcta.

Po přednášce následovalo další zajímavé povídání Kateřiny a Martina Rýznarových o zákulisí natáčení Missio Interview. Tento pořad je součástí Misijního magazínu pravidelně vysílaného na TV Noe.

Dopolední program v kostele byl zakončen divadelní scénkou o Abrahámovi a Izákovi, kterou nacvičilo choceňské Misijní klubko.

Aktivní část Misijního dne se odehrávala především na farní zahradě, kde bylo pro děti připraveno misijní putování po pěti kontinentech, rukodělné tvoření i občerstvení. Děti si tak např. v „Austrálii“ či „Africe“ mohly vyzkoušet svoje fyzické dovednosti, v „Evropě“ a „Asii“ zase svůj um například při skládání vlajek nebo poznávání koření. V „Americe“ jim pomalovali tvář, stejně jako ji mají ozdobenou místní Indiáni. Výtvarná dílna nabízela tvořivé aktivity – zdobení látkových pytlíčků pro misijní růžence, magnetů a malých hudebních nástrojů – „klapaček.“

Pro všechny přítomné bylo připraveno také bohaté občerstvení a oběd, dokonce v bezlepkové variantě, za což patří všem choceňským hospodyňkám velký dík.

Zábavnou část měla na starosti mladá kapela Smile Back z Letohradu, která svými písničkami strhla většinu přítomných k tanci a po jejich koncertu následovala modlitba tancem sester Matyášových.

Misijní den byl zakončen slavnou mší svatou, jejíž součástí byl obřad přijetí nových členů do Papežského misijního díla dětí. Celebroval ji královéhradecký biskup Jan Vokál a hudebně doprovázela schola Missio z Letohradu a okolí. Malí misionáři slíbili, že budou s odvahou a radostí svým životem hlásat evangelium a každý den v modlitbě prosit za chudé děti v misiích. Slavnostní slib zakončila Hymna Papežského misijního díla dětí.

Po celou dobu setkání probíhal v kostele Misijní jarmark® společně s nabídkou misijních materiálů, mezi nimiž byl i nový Misijní kalendář 2017 a také nedávno vydaná kniha pro děti Misionářka lásky – Vyprávění o Matce Tereze.

Výtěžek akce podpoří projekty PMD v Bangladéši.

Celý den naplňovala radost, kterou se mají podle papeže Františka všichni misionáři vyznačovat. Děti i dospělí zde našli spoustu inspirace a povzbuzení pro misijní činnost ve svých farnostech.

„Nejdůležitější je poznat, kde můžeme být šťastní,“ říká misionářka v Albánii Michaela ‘Miki’ Kubíčková. Jak se stane člověk misionářem v cizí zemi, jaká je jeho úloha ve společnosti a jak vnímá soužití různých kultur? Missio interview moderuje Kateřina Rýznarová. Rozhovor byl také součástí Missio magazínu v září 2016 na Televizi Noe.

Říjen je měsíc, ve kterém slavíme Světový den misií, u nás známý pod názvem Misijní neděle. Tento den slavíme vždy předposlední neděli v říjnu a je spojen s finanční sbírkou na podporu projektů Papežského misijního díla šíření víry. Letos je Misijní neděle 23. října.

Milé čtenářky a čtenáři,
říjnové číslo časopisu je už tradičně věnováno misiím a ve spolupráci s Papežskými misijními díly. Tentokrát nás nezavede do konkrétní země, ale představí projekt MOST. Že nevíte, co to je? Každé písmeno je zkratkou jednoho slova. M znamená modlitbu, O je odříkání, S služba a T je tvořivost. Ke každému slovu najdete krátké vysvětlení a pár nápadů, jak se do „stavění“ takového mostu pustit. Dobrá zpráva je, že se dá stavět kdekoli – doma, ve farnosti, v Misijním klubku. A protože je říjen také měsícem růžence, najdete u čísla DUHY přibalený i misijní růženec. Když budete pozorně číst, najdete i odpověď na otázku, proč je tak barevný a co se s ním dělá.
Varování – do stavby MOSTu se nikdy nepouštěje sami! Časopis si můžete objednat zde.

Nezapomeňte také na pracovní listy na http://www.mojeduha.cz/clanky/cislo

Milí přátelé misií,

právě vychází jubilejní 20. číslo Misijního zpravodaje. Shodou okolností je to téměř přesně 10 let od chvíle, kdy informační časopis Papežských misijních děl začal vycházet vůbec poprvé. Rozhodli jsme se proto začít jeho další etapu výraznou proměnou.

Časopis je nyní celobarevný a má zcela novou grafiku i obsahový koncept. Oproti minulosti je více tematicky zaměřen a větší prostor v něm dostávají konkrétní projekty, které jsou aktuálně z ČR podporovány. Jako první téma jsme zvolili podporu kněžských povolání v misiích.

V aktuálním čísle si tedy můžete přečíst rozhovor se zambijským bohoslovcem Geraldem Dakou, který studuje v Semináři sv. Dominika v Lusace. Právě tento seminář také blíže představujeme coby projekt, na který dlouhodobě přispívají čeští dárci. V článku Život, jakým se žije v nebi… vám poodhalujeme osobní příběhy ukryté za zdmi bohosloveckých seminářů. Připomínáme také dvě významná výročí – 100 let Díla Papežská misijní unie a 90. výročí Misijní neděle. Tu budeme slavit v neděli 23. října. Abyste se na ni mohli připravit, přinášíme vám několik námětů na obohacení misijní liturgie.

Misijní zpravodaj č. 20 si můžete prolistovat zde.

Přímo ve zpravodaji naleznete tipy na přípravu Misijní neděle a ve vloženém letáčku, který je součástí tohoto vydání, vám nabízíme inspiraci na misijní přímluvy, komentáře k obětním darům a modlitby. Obojí si můžete stáhnout v elektronické podobě také zde.

Zůstávají však i pravidelné rubriky, jako jsou zprávy z Misijních klubek, poselství papeže Františka ke Světovému dni misií, dopis národního ředitele k tomuto dni, misijní úmysly, komiks, pozvánky, informace o nových misijních materiálech a další.

Pokud jste členy PMD, zpravodaj vám přijde automaticky. Pokud ho nedostáváte a neuvidíte ho ani ve svém kostele, můžete si o něj v případě zájmu napsat buď do Národní kanceláře, nebo se obraťte na svého diecézního ředitele.

Budeme moc rádi, pokud se s námi podělíte i o zpětnou vazbu. Jak se vám nový zpravodaj líbí? Máte konstruktivní připomínky? Něco vám v něm chybí nebo naopak přebývá? O jakých tématech byste se chtěli dozvědět více? … Napište nám to třeba do komentářů na Facebooku.

Ke svatořečení Matky Terezy vychází kniha pro děti, kterou napsala redaktorka Katolického týdeníku Kateřina Šťastná.

V bohatě ilustrované brožurce pojednává o jejím životě, ale zároveň umožňuje malým čtenářům stát se misionáři milosrdenství tam, kde žijí. Příběh převyprávěný do krátkých kapitol zahrnuje důležité milníky života Matky Terezy i podněty, které můžeme dětem nabídnout jako drobné úkoly. Kniha vydaná Paulínkami vznikla ve spolupráci s PMD, proto si ji můžete objednat také v Národní kanceláři Papežských misijních děl. Příspěvky za tuto knihu podpoří projekty PMDD v misijních zemích.

Pondělí 8. srpna 2016

Chceme si z Bangladéše odvézt i nějakou hmatatelnou vzpomínku, proto ráno – po natočení dlouhého rozhovoru s biskupem Kubim – míříme do krejčovské dílny řeholních sester. Kupujeme šátky a další doplňky z pestrých látek, sestry nám také ukazují církevní školu pro 1 200 žáků nejen z křesťanských rodin.

Už jsme uvykli bangladéšské dopravě natolik, že v doprovodu místního kněze Bijona můžeme vyrazit na prohlídku města s využitím zdejšího klasického dopravního prostředku. Motorová tříkolka nás odváží na pobřežní promenádu u Brahmaputry, kde pozorujeme dopravní ruch a zdravíme se s místní mládeží, která spolupracuje s fraternitou bratří z Taizé – s bratrem Guillaumem jsme se už seznámili dříve, teď poznáváme jeho kolegy Sigmu a Jamese. Další dárky kupujeme na rušné obchodní třídě, vesměs se setkáváme s příjemným chováním místních lidí bez obtěžování.

Po obědě už nás čeká pouze cesta na letiště, v jejímž závěru se znovu ponoříme do odpolední dopravní špičky hlavního města Dháky. V chaosu u letiště, které se plní poutníky do Mekky, se sotva stihneme rozloučit s otcem Bijonem. Čeká nás cesta s dlouhým čekáním na přestupu v Dubaji, druhý den odpoledne v Praze se pak musíme vyrovnat s velmi nízkými teplotami, kterým jsme v Bangladéši poněkud odvykli.