„Papežská misijní díla pomáhají rodičům s výchovou,“ říká katechetka a diecézní ředitelka Papežských misijních děl brněnské diecéze Jana Zehnalová. Jaké má zkušenosti s misijní výchovou, odkud bere inspiraci a co ji oslovilo na Celostátním katechetickém kongresu v Třešti – o tom všem se s námi podělí v rozhovoru s Kateřinou Rýznarovou. Missio interview je součástí listopadového Missio magazínu na Televizi Noe, který je věnován Papežskému misijnímu dílu dětí.

Připravili jsme pro Vás velký nástěnný kalendář pro rok 2017. Obsahuje 12 krásných barevných fotografií, které Vás provedou celým následujícím rokem. Snímky byly pořízeny v diecézi Mymensing během misijní cesty do Bangladéše. Darem za tento kalendář podpoříte projekty Papežských misijních děl v této oblasti. Objednat si ho můžete zde.

Ať se Vám náš nový misijní materiál líbí!

23. října 2016 jsme společně oslavili už 90. Misijní neděli, kdy jsme se propojili v modlitbách a darech, abychom podpořili Církev v jejím misijním poslání. Světový den misí jsme si na mnoha místech připomněli obětními průvody dětí v kostýmech či barvami pěti kontinentů. Štědrost dárců se projevovala nejen při sbírce, ale také při organizování akcí na podporu projektů Papežských misijních děl, čehož si nesmírně vážíme.

Děkujeme všem farnostem, Misijním klubkům i jednotlivcům a všem ostatním, kteří se podíleli na přípravách a průběhu oslav Misijní neděle.

Děkujeme za veškeré dary, společné modlitby za misie, misionáře, šíření víry a misijního růžence.

Děkujeme, že podporujete Papežská misijní díla, která spojují Vaši pomoc se šířením víry v rámci Kongregace pro evangelizaci národů.

Bůh Vám žehnej.

Leoš Halbrštát

národní ředitel PMD  

Milé děti,

Jaké jsou první dojmy z letošní misijní dokumentační výpravy Papežských misijních děl do Bangladéše? Jaké zážitky a zkušenosti z cest si dovezl kameraman Jan Štindl? Podívejte se na tento rozhovor a nechte se pozvat k návštěvě jedné z nejlidnatějších a zároveň nejchudších zemí světa. Pořadem provází Kateřina Rýznarová. Rozhovor je součástí říjnového Missio magazínu vysílaného na Televizi Noe.

S myšlenkou živého růžence přišla v roce 1826 Pauline Jaricot, zakladatelka Papežského misijního díla šíření víry, aby podpořila misionáře i celé misijní úsilí církve.  Z této myšlenky vychází tzv. Misijní růže, neboli modlitba živého růžence za misie, při níž se dvacet lidí modlí denně dle rozpisu jeden desátek růžence, a jsou tak vzájemně modlitbou spojeni v jednu misijní růži.

Vždy 20 lidí se tak spojuje do jediné růže, která je tvořena z dvaceti tajemství (růženec radostný, bolestný, slavný a růženec světla). Členové živého růžence se zavazují denně k modlitbě jednoho předem určeného desátku, který se po měsíci mění. Skupinka živého růžence se tak denně pomodlí celý růženec.

Do Misijní růže – modlitby živého růžence za misie se u nás denně zapojují stovky lidí. Chcete se k nim přidat? Přihlaste se zde. Dostanete svoji kartičku s rozpisem jednotlivých tajemství a členským číslem. Kartička zůstává po celou dobu členství stejná. Každý kontinent má na misijním růženci svou barvu, proto při modlitbě prosíme za celý svět.

„Kdo jiný než kněz by měl mít větší zájem o šíření evangelia, jehož služebníkem je; kdo jiný než on by měl pečovat o rozvoj misií…klíč k misijním problémům je v rukou kněží, a tkví v tom, že jedině oni mohou a ve skutečnosti mají inspirovat, šířit a vést velké misijní hnutí mezi věřícími. Z tohoto velkého důvodu je potřebné sjednotit a zorganizovat síly kněží, a když se tyto síly dají pořádně do činnosti, budou novým a nejmocnějším faktorem v evangelizování světa,“ prohlásil papež Benedikt XV., když  schvaloval Misijní unii pro kněze a řeholníky.

23. října 1916 ji založil italský misionář bl. Paolo Manna s úmyslem dát do služeb církve organizované úsilí kněží, aby se křesťanům vštěpil živější zájem o širší a účinnější spolupráci v pomoci misiím: „Nebyly ustanoveny dva druhy kněží – misionáři a diecézní kněží; jedni aby šli mezi nevěrce, a ti druzí aby sloužili věřícím; jedni, aby hlásali víru a ti druzí, aby ji uchovávali. Úkolem každého kněze jsou obě povinnosti.“  Cílem jeho práce tedy nebylo pouze hlásat růst víry ve světě a pomáhat misionářům modlitbami a milodary, ale především hlásat nutnost rozšíření církve o více misionářů.

O 40 let později, konkrétně 28. října 1956, pak Misijní unii Pius XII. udělil papežský statut: „Misijní unii jsme pozvedli na hodnost papežského díla, aby nikdo nemohl pochybovat o tom, jak vysoko si jí vážíme a jaký význam klademe jejímu rozvoji.“

Členy PMU mohou být kněží, řeholníci a řeholnice, včetně kandidátů kněžského a řeholního života, stejně jako členové zasvěceného života a sekulárních institutů. Otevřená je také laikům, kterým byla biskupem svěřena kanonická misie, zástupcům katolických spolků a hnutí, a členům pastoračních a ekonomických rad farností. Ti všichni prostřednictvím svého členství a prohlubováním misijního ducha mohou účinně přispívat k podpoře misijního povědomí ve svých společenstvích. Zároveň mají přímou účast na papežských misiích a denně je za ně sloužena po celém světě mše svatá. Při dodržení obvyklých podmínek mohou až 6x ročně získat plnomocné odpustky. Jejich závazkem však je, aby se za misie modlili, aby prohlubovali svou misijní formaci a probouzeli u pokřtěných lidí zodpovědnost za misijní poslání církve.

Čím konkrétně může člen Misijní unii přispívat?

• aktivní účastí ve svém farním nebo řeholním společenství
• misijní osvětou – přípravou či podílením se na aktivitách pro děti, duchovní obnově nebo modlitebním setkání s  misijním zaměřením
• podílením se na misijní výchově dětí v rodinách i ve společenství
• pořádáním besed, představení misijní činnosti církve, navazováním kontaktů s misionáři
• modlitbou misijního růžence
• propagací Papežských misijních děl

Jak se mohu přihlásit?

Kontaktujte národní kancelář PMD, kde vám bude uděleno členské číslo (které slouží i jako specifický symbol při posílání darů) a obdržíte další potřebné informace. Více informací naleznete také zde: https://www.missio.cz/clenstvi/misijni-unie/

Královéhradecký diecézní biskup Mons. Jan Vokál v pondělí 24. října 2016 požehnal prostory Národní kanceláře Papežských misijních děl v Hradci Králové. V novém sídle v ulici Na Kropáčce 30/1 ho přivítal národní ředitel PMD jáhen Leoš Halbrštát. Slavnostního odpoledne se zúčastnil také biskupský vikář pro pastoraci P. Jan Paseka, bývalý vojenský kaplan, administrátor farnosti Opatovice nad Labem P. Jaroslav Brožek, diecézní ředitelé PMD – Antonín Glogar z ostravsko-opavské diecéze a Bronislava Halbrštátová z královéhradecké diecéze, pracovníci Národní kanceláře, zástupci médií a další hosté.

Po prohlídce a malém pohoštění otec biskup nové kanceláře požehnal modlitbou: „Dobrý a milosrdný Bože, víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo tě milují. Prosíme, ať tvé požehnání spočine na tomto místě, v této kanceláři a požehnej všechny, kdo zde budou pracovat a kdo sem budou přicházet. Ať se dovedou darovat ve službě bližním s vědomím, že tím slouží tobě. Ať zde vládne duch pokoje a moudrosti, spravedlnosti a lásky, ochotné služby a vzájemné pomoci. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.“

Na závěr poděkoval národní ředitel PMD otci biskupovi za poskytnutí nových prostor, které se stanou reprezentativním místem pro papežské misie a místem pomoci nejpotřebnějším v celém světě.

Misijní církev jako svědek milosrdenství

Drazí bratři a sestry,

mimořádný Svatý rok milosrdenství, který církev prožívá, vrhá specifické světlo i na Světový den misií 2016. Vyzývá nás, abychom hleděli na misii ad gentes jako na nesmírné dílo duchovního i tělesného milosrdenství. Při letošním Dni misií jsme totiž všichni vyzýváni, abychom „vycházeli ven“ jako učedníci misionáři a aby každý z nás dával do služby své talenty, svou kreativitu, svou moudrost a zkušenost pro přinášení poselství o Boží něze a slitovnosti celé lidské rodině. Díky svému misijnímu poslání se církev stará o ty, kdo neznají evangelium, protože si přeje, aby všichni byli spaseni a dospěli k tomu, že budou zakoušet Pánovu lásku. „Posláním církve je zvěstovat Boží milosrdenství, které je tepajícím srdcem evangelia“ (bula Misericordiae Vultus,12) a hlásat ho ve všech koutech země tak, aby proniklo ke všem ženám, mužům, mladým i dětem.

Milosrdenství způsobuje v Otcově srdci vnitřní radost při setkání s každým lidským tvorem. On se od počátku s láskou obrací i k těm nejkřehčím, neboť jeho velikost a moc se odhaluje právě ve schopnosti ztotožnit se s malými, vyloučenými a utlačovanými (srov. Dt 4,31; Žal 86,15; 103,8; 111,4). On je Bůh laskavý, pozorný a věrný; staví se do blízkosti toho, kdo je v nouzi, aby byl blízký všem, především chudým. S něhou vstupuje do lidského života, právě tak, jako by to učinil otec nebo matka v životě svých dětí (srov. Jer 31,20). Výraz používaný v Bibli pro milosrdenství je odkazem na mateřské lůno, tedy na matčinu lásku k dětem, jež ona bude milovat stále a za všech okolností, ať se stane cokoli, protože děti jsou plodem jejího lůna. To je i podstatným aspektem lásky, jakou Bůh chová ke všem svým dětem a především k příslušníkům lidu, jemuž dal zrod a který chce šlechtit a vychovávat; před jeho křehkostmi a nevěrnostmi se Boží nitro dojímá a plane soucitem (srov. Oz 11,8). On je přece milosrdný ke všem, jeho láska patří všem národům a jeho něha se rozšiřuje na všechny tvory (srov. Žal 145,8-9).

Milosrdenství nachází svůj nejvyšší a dokonalý projev ve vtěleném Slově. Ježíš odhaluje tvář Otce bohatého na milosrdenství, „mluví o něm a vysvětluje ho v příkladech a podobenstvích, ale především ho sám v sobě ztělesňuje a svou vlastní osobností vyjadřuje“ (JAN PAVEL II., Enc. Dives in misericordia, 2). Když přijímáme Ježíše v evangeliu a ve svátostech a následujeme ho, působením Ducha Svatého se můžeme stávat milosrdnými jako náš Nebeský Otec, můžeme se naučit milovat tak, jako nás miluje On, a učinit ze svého života nezištný dar na znamení jeho dobroty (srov. bula Misericordiae Vultus, 3). Církev jako první je uprostřed lidstva společenstvím žijícím z Kristova milosrdenství; stále si uvědomuje, že On na ni hledí jako na vyvolenou díky své milosrdné lásce a z této lásky ona přijímá způsob svého konání. Žije z ní a dává ji poznávat národům při ohleduplném dialogu se všemi kulturami a s každým náboženským přesvědčením.

Jako tomu bylo v prvních dobách života církve, svědky této milosrdné lásky jsou mnozí mužové a ženy každého věku a v každé situaci. Výmluvným znamením mateřské Boží lásky ve světě misií je značná a rostoucí přítomnost žen vedle mužů. Laičky i zasvěcené ženy a dnes i nemálo rodin v různých formách uskutečňují své misijní povolání – od přímého hlásání evangelia až po charitativní službu. Vedle evangelizačního a svátostného konání misionářů jsou ženy a rodiny těmi, kdo mnohdy vhodněji chápou problémy lidí a dokážou jim čelit náležitým a často nevídaným způsobem: péčí o život, mimořádnou pozorností zaměřenou spíše na lidi než na struktury a využíváním všech lidských a duchovních zdrojů při budování harmonie, vztahů, míru, solidarity, dialogu, spolupráce a bratrství, ať už v oblasti osobní, nebo na širším poli společenského a kulturního života a zvláště v péči o chudé.

Na mnoha místech začíná evangelizace výchovnou činností, jíž misijní dílo věnuje své úsilí a čas jako milosrdný vinař z evangelia (srov. Lk 13,7-9; Jan 15,1) a trpělivě očekává plody po letech pomalé formace; tak se utvářejí lidé schopní evangelizovat a přinášet evangelium tam, kde by se uskutečnění něčeho takového nečekalo. Církev lze označit jako „matku“ i pro ty, kdo mohou zítra dospět k víře v Krista. Toužebně si přeji, aby se svatý Boží lid cvičil v mateřské službě milosrdenství, jež tolik napomáhá k tomu, aby se s Pánem setkaly a zamilovaly si ho i národy, které ho dosud neznají. Víra je totiž Božím darem a nikoli plodem prozelytismu; avšak roste díky víře a lásce evangelizátorů, kteří jsou Kristovými svědky. Kráčet po cestách tohoto světa znamená pro Ježíšovy učedníky mít lásku, jež neměří, ale spíše se snaží mít ke všem míru lásky Pánovy. Hlásáme ten největší a nejkrásnější dar, který nám On dal – jeho život a jeho lásku.

Každý národ a každá kultura má právo přijmout poselství o spáse, která je Božím darem pro všechny. Když vezmeme v úvahu tolik nespravedlností, válek a humanitárních krizí, jež dnes čekají na své řešení, je to tím potřebnější. Misionáři vědí ze své zkušenosti, že evangelium odpuštění a milosrdenství může přinášet radost a smíření, spravedlnost a mír. Příkaz evangelia „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“ (Mt 28,19-20) není vyčerpán, ale naopak nás všechny zavazuje, abychom za současné situace a při všech dnešních výzvách cítili své povolání nově „vyjít ven“ jako misionáři, jak jsem naznačil i v apoštolské exhortaci Evangelii gaudium: „Každý křesťan a každé společenství budou rozlišovat, jakou cestu od nich Pán žádá, nicméně všichni jsme pozváni přijmout toto povolání – vykročit z vlastního pohodlí a mít odvahu vydat se do všech periferií, které potřebují světlo evangelia“ (20).

Právě na letošní svatý rok připadá 90. výročí Světového dne misií vyhlášeného Papežským dílem pro šíření víry a schváleného papežem Piem XI. v roce 1926. Proto považuji za vhodné připomenout moudrá doporučení svých předchůdců, kteří stanovili, aby ve prospěch tohoto Díla byly věnovány všechny sbírky, které budou shromážděny po celém světě každou diecézí, farností, řeholní komunitou, církevním sdružením a hnutím pro podporu křesťanských společenství, jež potřebují pomoc, aby se dodala síla hlásání evangelia až do posledních končin země. Ani dnes se neobejdeme bez tohoto gesta církevního společenství pro misie. Neuzavírejme si srdce svými částečnými starostmi, ale rozšiřme ho na horizonty celého lidstva.

Nejsvětější Panno Maria, vznešený obraze spaseného lidstva, vzore pro misie v církvi, nauč všechny, muže, ženy i rodiny, aby všude vytvářeli a chránili živou a tajemnou přítomnost zmrtvýchvstalého Pána, který obnovuje a naplňuje radostným milosrdenstvím vztahy mezi lidmi, kulturami a národy.

FRANTIŠEK

Ve Vatikánu 15. května 2016, slavnost Seslání Ducha Svatého