5. října 2019 se v Kroměříži konal 7. celostátní Misijní kongres dětí PMD. Kongresy se pořádají jednou za tři roky a tentokrát to padlo na olomouckou arcidiecézi. Přípravy na tuto jednodenní akci započaly ale mnohem dříve. Jaké motto kongresu dáme? Kde se budeme pohybovat? Zajistíme ubytování, aby mohli opravdu přijet „misionáři“ ze všech koutů republiky?…
5. října 2019 se v Kroměříži konal 7. celostátní Misijní kongres dětí PMD. Kongresy se pořádají jednou za tři roky a tentokrát to padlo na olomouckou arcidiecézi. Přípravy na tuto jednodenní akci započaly ale mnohem dříve. Jaké motto kongresu dáme? Kde se budeme pohybovat? Zajistíme ubytování, aby mohli opravdu přijet „misionáři“ ze všech koutů republiky? Připravíme něco na zub? Jaké zvolíme aktivity? Jak staré děti tu budeme mít? Kdo bude sloužit mši svatou? Čím překvapíme? … To je jen část otázek, na které se ptali mí nejbližší pomocníci a spolupracovníci. Někteří z nich si vybavili situaci před několika lety, kdy jsme zde pořádali celostátní misijní pouť. Patronem nad přípravou kongresu je Národní kancelář PMD, přes její stránky se bylo možné přihlásit. O náplň a realizaci programu dne se postaralo Misijní klubko č. 158, které je přiděleno Církevní základní škole v Kroměříži. A všichni se opravdu snažili. Učitelé poctivě připravovali svá stanoviště, schola trénovala nejen přede mší, ale při každé hodině hudební výchovy. S hudebním doprovodem nám pomohli také rodiče našich dětí. Děti se připravovaly na misijní scénku, ve výtvarce malovaly plakáty na výzdobu a označení stanovišť, dodělávaly se dárky na jarmark a misijními přípravami žili opravdu všichni. V den D se do pomoci zapojili také farníci z farnosti P. Marie.
Byl připraven program, materiál v krabicích, včas došly účastnické pásky v barvách světadílů, průkazky pro lepení známek na stanovištích, placky na památku … ale proti nám stálo počasí. Bedlivě jsme sledovali předpovědi na „náš den“, ale ty vůbec nebyly pozitivní. Déšť, déšť a zase déšť. A tak všichni čekali na mé rozhodnutí, kde a jak vše zrealizujeme. Věděla jsem, že na některých stanovištích mají být „akčnější“ aktivity, které vyžadují prostor, ale po uvážení všech „pro a proti“ jsme se rozhodli pro „mokrou“ alternativu. Změnilo se rozmístění stanovišť, která zůstala v naší škole a v budově Arcibiskupského gymnázia. Upravila se trochu jejich náplň, ale výhodou bylo to, že jsme je mohli připravit již den dopředu. Navečer přijely i první skupinky dětí na ubytování. A v noci začalo pršet…
Sobotní ráno bylo deštivé a chladné, po registraci se začal plnit kostel, kde se do začátku mši svaté zpívalo. Rozehřát malé misionáře ukazovacími písničkami nám pomáhala i diecézní ředitelka Bronislava Halbrštátová z Hradce Králové a několik děvčat před oltářem. V 10 hodin začala mše svatá, kterou vedl o. arcibiskup Mons. Jan Graubner a spolu s našimi kněžími byli u oltáře i kněží, kteří doprovázeli Misijní klubka odjinud. Po promluvě otec arcibiskup přijal osm nových členů třech Misijních klubek, kterým po slibové modlitbě požehnal, na krk pověsil křížek a národní ředitel PMD Leoš Halbrštát jim uvázal misijní šátek. V průvodu přinesly děti dary za jednotlivé kontinenty a podle oblečení bylo hned poznat, za kterou část světa prosí.
Po mši svaté všichni přešli do jídelny AG, kde byly ohřáté párky a pití. Protože v jednu chvíli bylo více dětí než párků, využili někteří možnost navštívit věž sousedního zámku a domů si tak odváží i pohled na Kroměříž z větší výšky. Byly to jen krátké okamžiky, kdy na chvíli přestalo pršet.
Po občerstvení již nic nebránilo v putování po kontinentech, při „Velké misionářské hře“. Skupinky podle barev procházely stanoviště, na kterých bylo připraveno více různých aktivit, tvořivých úkolů, kvízů, skládanek, děti si společně zahrály na bubny a jiné nástroje používané při afrických tancích, mohly si vystřelit z luku, „zachytat“ rybičky, ale také společně vytvářely výtvarné překvapení, které jim bylo odkryto až odpoledne po návratu do kostela. Vyzkoušely si jaké je to jíst hůlkami nebo druhého krmit, jaké je to spoléhat na druhého, když mám zavázané oči a mám malovat, domluvit se, jak se budeme pohybovat, když máme společně svázané nohy. Pro nejmladší členy i nečleny klubek byly k dispozici pastelky a obrázky k malování typické pro každý světadíl. Na každém stanovišti byla aktivita, která naplňovala motto kongresu „Velká síla malých skutků“.
Odpolední program pokračoval opět v kostele, kde jsme společně zhlédli divadelní scénku ze života dětí v různých částech světa. Po ní dostala prostor salesiánská dobrovolnice, která dětem pověděla něco ze své služby v Mexiku. Její vyprávění doprovázely fotografie z prostředí, kde strávila rok a půl svého života.
Před vyvrcholením tohoto dne bylo odkryto společné výtvarné dílko ze stanoviště Evropa, kde se děti staly na chvíli malíři z Louvru a ztvárnily umělecky motto svého setkání.
Při přípravě kongresu jsem si říkala, že je škoda, že je to jen jeden den a další takový by měl být až za tři roky. Nápad byl, objednávka už rok dopředu také, takže naše velké „překvapení“ už čekalo jen na svou realizaci. Ale kdo byl proti? Opět počasí. Ve chvíli, kdy jsem oznámila, že se přesuneme do Podzámecké zahrady a na památku tohoto dne společně vysadíme strom, u kterého bude cedulka s připomenutím data výsadby v den Misijního kongresu dětí a mottem, opět déšť. Liják, provazce vody, kdy i úplně mokrý pan zahradník se šel od vykopané jámy schovat. Na mou otázku, zda do toho děti chtějí jít, se kostelem ozvala opravdu misionářská odpověď – ANO. Bylo zbytečné se ptát na pláštěnky a čepice, přes den jsme několikrát zmokli, ale tento déšť byl nejsilnější z celého dne.
Je pravda, že nás byla pouze hrstka, z více než 300 dětí, které se prezentovaly u registrace. Pan zahradník měl strach, kdybychom přišli všichni, že toho moc neuvidíme. Jako pravý misionář se zachoval otec arcibiskup, který, i když sucho v botách stejně jako my ostatní neměl, s námi vydržel až do konce a byl první, který se chopil lopaty a naši břízku pomohl zasadit. Také tady jsme naplnili motto a každý svou trochou hlíny pomohl strom ukotvit v půdě. Když bylo hotovo, otec arcibiskup strom požehnal, požehnal i malým misionářům a spolu s národním ředitelem PMD ICLic. Mgr. Leošem Halbrštátem 7. celostátní Misijní kongres dětí ukončili.
Ze mne spadla nervozita, dohonila mě únava, ale uvnitř přetrvávala radost. Radost z tolika malých, mladých lidiček, kteří jsou i v dnešní době schopni myslet na druhé, o něco se rozdělit a pomáhat. A to je naděje. Viděla jsem obětavost a pracovitost lidí, která mám kolem sebe a které jsou příkladem dětem v naší škole. Z ohlasů účastníků na jednotlivých stanovištích byla cítit spokojenost, oceňovali organizaci, přístup a ochotu organizátorů, nápaditost úkolů a velkou pestrost programu. Kladně hodnotili připravenost programu pro různé věkové kategorie, každý si našel, co ho bavilo. Vyučující na kontinentech naopak velmi ocenili kázeň zúčastněných dětí, snahu co nejvíc věcí zkusit a sdílet zážitky. Poděkování a spokojenost přichází i emailovou poštou, tak si myslím, že se nám podařilo připravit příjemné setkání pro děti zblízka i z větší dálky. Pro chlapce klubka z Českých Budějovic byla nezapomenutelným zážitkem právě výsadba stromu při hřmění a dešti.
Velmi si vážím otce arcibiskupa Mons. Jana Graubnera, který má u nás misie v ČBK na starosti, že svou celodenní přítomností byl příkladem malým misionářům. Děkuji národnímu řediteli PMD, ale také diecézním ředitelům, kteří do Kroměříže přijeli a strávili den s dětmi. Děkuji kastelánovi zámku, že umožnil dětem zdarma výstup na věž, svým učitelům, rodičům, dětem. Vím, že bych určitě na někoho mohla zapomenout, kdybych jmenovala všechny, kteří spolupracovali a pomohli zrealizovat tento den. Velký dík všem, velký dík Pánu i našemu panu faráři, otci Bohumilu Kundlovi, který má sice „kostel plný dětí“ při našich školních mších, ale tolik, kolik jich tam bylo 5. října 2019, jich tam asi ještě neměl. Děkujeme!
RNDr. Olga Loučková
diecézní ředitelka PMD pro olomouckou arcidiecézi
