8. únor je Dnem modliteb a reflexe proti obchodu s lidmi a připadá na liturgickou památku sv. Josefiny Bakhity, někdejší súdánské otrokyně, pak svobodné služebné a řeholnice a první svatořečené Afričanky. Narodila se roku 1869 v Súdánu, zemřela 8. února 1947 v Itálii a 1. 10. 2000 byla kanonizována.
Papež František připomněl 7. 2. 2016 na Svatopetrském náměstí po modlitbě Anděl Páně:
“Den modliteb a reflexe proti obchodu s lidmi nabízí všem příležitost, aby pomohli novým otrokům dneška zlomit těžké okovy zneužívání a získat zpět svoji svobodu a důstojnost. Myslím především na všechny tyto ženy, muže a děti, kterých je tak mnoho! Je nutné nasadit veškeré úsilí k vykořenění tohoto zločinu a neomluvitelné hanby.”
A označuje novodobé otroctví za „ránu na těle současného lidstva, ránu na těle Kristově“.
Odhaduje se, že na světě žije v otrockých podmínkách asi 21 milionů lidí; jsou to oběti nucených prací, prostituce dalším forem zneužívání. Jejich věznitelé si zajišťují příjem 32 miliard dolarů ročně, s kterým se umísťují v lukrativních ilegálních aktivitách na třetí místo, za obchod s narkotiky a se zbraněmi. Obětí těchto zločinů se často stávají uprchlíci, kteří se v nelidských podmínkách snaží absolvovat cestu přes Středomoří, říká don Aldo Bonaiuto z komunity Papeže Jana XXIII.:
„Nesmíme zapomínat na toto množství lidí, z velké části mladých a nejmladších, kteří odcházejí ze svých zemí na africkém kontinentě a snaží se dostat do Evropy v naději na lepší život, na život bez válek, terorismu, hladu a bídy. Tato naděje je pak nakonec zklamána, když jsou přinuceni pracovat za pár drobných, aby mohli složit peníze a přepravit se přes Středozemní moře.“
Připojme se svými modlitbami a zapalme symbolicky svíčku na znamení účasti.
Přečíst si můžeme životopis sv. Josefíny Bakhity, o které napsal sv. Jan Pavel II.:
“V době velikého soužení jde Bakhita po cestě následování Krista, po cestě prohloubení křesťanské lásky a neotřesitelné věrnosti církve.”
“Osvobození, jehož se jí dostalo v setkání s Bohem Ježíše Krista, chtěla – a cítila to jako svou povinnost – šířit dále, chtěla, aby bylo předáno co možná nejvíce lidem. Naději, která se v ní zrodila a která ji „vykoupila“, si nemohla ponechat jen pro sebe; tato naděje měla zasáhnout mnohé, měla se dostat ke všem.” (papež Benedikt XVI.)
Život sv. Josefíny Bakhity je projevem bezpodmínečné obětavosti podle Boží vůle. Její motto zní: “To, co Bůh chce!” Důkazem jejího vztahu k bližnímu je: dobrota – laskavost – něžnost. Stává se tak velkým vzorem pro nás všechny!
